Nejsem fotograf aneb příliš nafouknuté bubliny

Pátek v 0:11 | Lina Dee
Často se setkávám s dotazem, jestli, když jsem tak zakousla do toho focení, mám fotografickou stránku na Facebooku. Říkám, že nemám, že nejsem fotograf. Mám jen stránku, kde prezentuji svoje pokusy o umění cvaknout spouští v tom správném okamžiku a na správném místě. Ale nejsem fotograf, ač fotoaparát je mým druhým tělem a objektiv okem. Rozhodla jsem se prasknout tu barevnou bublinu, kterou okolo sebe vytvoří spousta těch, kterým se dostane do ruky lepší foťák a hned mají stránku Jméno Přímení fotograf či photography a zeď často plnou nic neříkajících cvaků nesplňujících ani nároky na technickou kvalitu a základy kompozice, zlatého řezu etc.

Je to škoda, protože pak znám spoustu lidí, kteří fotostránku nemají, neprezentují se jako fotografové a zvládnou vyfotit pěkné fotky i levným mobilem. Jedním z nich je jeden z mých nej kamarádů, který mě vlastně k focení dostal, když jsem zjistila, že fotí, používal nějaký prastarý SonyEricson. Podle mě totiž není důležité mít drahý stroj a velké ambice na skvěle placený džob svatebního a portrétního fotografa, kterých je trh přesycen a najít mezi nimi opravdu dobrého není nic jednoduchého. Navíc když dneska lidi myslí spíš peněženkou, není divu, že je velký zájem o levné rádoby fotografy, kteří to za mrzký peníz nafotí, jedno je jak. Důležité je mít "oko", jak říkávám. Vidět kolem sebe to zajímavé ve všednosti. Vzít si hezkou modelku a nafotit jí portrét s rozostřeným pozadím zvládne dneska už i amatér s lepším fotomobilem. Kouká se na to hezky, ale nějak mi v tom chybí ta neviděná krása. Není problém, aby vypadalo hezky na fotce to, co už hezké je, ale to, co se třeba lidem na první pohled vůbec nemusí líbit.

Já vzala špendlík, praskla tu nabubřelou bublinu světa fotografů, která je zevnitř průhledná a z vnějšku duhová. Koukám se na cizí bubliny, hledám v nich mozaiky a ty zachycuji. Nejsem fotograf. Nedokážu fotit manuálním objektivem tak, aby to vypadalo, jak já chci a co znamená clonové číslo a jak přesně se počítá vím přesně týden. Kdybych měla ručně nastavovat poměr iso : čas : clona, tak asi nevyfotím nikdy nic.
Umím akorát vzít do ruky kouzelnou mašinku na obrázky a ukázat jí, co má zachytit. Nejsem fotograf, jsem jenom Ta holka s foťákem.


Ale baví mě to.
 

Ghost in the shell

2. dubna 2017 v 22:52 | Lina Dee

Když jsme byly s Mončou na Loganovi, zaujal nás trailer na Ghost in the shell. Pro ni, jako pro fandu do anime to byla jasná volba, a mně se líbila nastíněná myšlenka a vizuální stránka filmu. Takže když na to došlo, rozbila jsem prasátko a daly jsme si to dokonce ve 3D.

Dobře jsme udělaly, protože luxusní svět budoucího Japonska si 3D rozhodně zasloužil. Jednou z věcí, kterou jsem kvitovala s povděkem, bylo, že to natočili až teď, kdy jsou vizuální efekty opravdu na výši. Ulice plné holografických reklam mi přišly velice uvěřitelné, už teď jsou plné světelných tabulí a tohle beru jako velmi přirozený vývoj. A pro diváka je to vyloženě pastva pro oči. Předloha vznikla už v roce 1995 a skoro nechápu, jak mohli už tehdy tušit, jak moc bude svět závislý na informačních technologiích a jak důležitá budou data ohrožena hackerskými nájezdy. Do toho příběh ženy, lidského mozku, lidské duše zavřené v robotické skořápce. Minulost, nejasná - pár útržkovitých vzpomínek a hodně pochybností. Filozofická rovina a hledání vlastního JÁ opravdu hodně film povyšuje nad bezduchou střílečku.

Mrkla jsem se na recenze na CSFD a mám z nich pocit, že dost lidí vůbec nepochopilo, co je na tom filmu tak znepokojivé, nebo se na to koukali jedním okem, jinak nemůžu ta hodnocení pochopit. Já třeba měla pochybnosti a nakonec jsem odešla z kina fakt hodně spokojená.

Logan... a spoilery vem čert

5. března 2017 v 12:37 | Lina Dee |  Recenze

Jako velké fanynce X-menů mi nemohl ujít letošní marvelácký film, věnovaný Wolverinovi. Nejdřív to vypadalo, že půjdu sama, protože moje BF, se kterou chodím do kina, byla po Wolverine: Origins dost skeptická. Pravda, zrovna Origins byl ze všech X-meních filmů nejslabší. Ale protože Wolverina miluju, jsem ochotná skousnout ledasco, čistě z lásky k tématu. Nakonec jsem ji ale ukecala a dost možná mě za to stále proklíná. A nikoliv proto, že by film byl nepovedený. Naopak.

Film se odehrává v nedaleké budoucnosti - kolem roku 2025 (nemám paměť na čísla) v době, kdy se kvůli vakcinaci lidstva již čtvrt století nenarodil žádný mutant. Stárnoucí a slábnoucí Logan se snaží žít spořádaným životem nájemného řidiče luxusní limuzíny, aby našetřil dost peněz pro sebe a Charlese, jakožto poslední dva mutanty na Zemi. Chtějí žít na jachtě a skrýt se před očima na jejich schopnosti již odvyklého lidstva. Charles navíc trpí Alzheimerovou chorobou, která u něj způsobuje záchvaty, ve kterých je jeho mysl schopná zničit všechny inteligentní bytosti ve velkém okruhu. Když už se zdá, že jsou jen krok od splnění snu a budou moci opustit neútulný azyl vodní nádrže na území Mexika

Jenže všechno mění jeden den, kdy Logana vyhledá mexičanka, žádající ho o pomoc pro sebe a dceru. Logan ji odmítne a vzápětí je kontaktován dalším člověkem, znajícím jeho identitu - Donaldem Piercem, zastupující podivnou společnost Transigen. Ten ve skutečnosti nehledá Wolverina, ale onu mexičanku. Logan chce mít klid, takže ho pošle do háje stejně, jako ji. Netrvá dlouho a ona ho opět vyhledá, zavolá si ho i s jeho limuzínou. Slíbí mu nemalou finanční odměnu, když ji a dceru odveze přes celé USA za hranice Kanady. Vidina peněz na jachtu a na léky pro profesora Logana přesvědčí. Následuje kolotoč více a méně překvapivých zjištění a emocí. Víc už vám neřeknu, jenom to, že budete potřebovat kapesníky, tuny kapesníků, pokud u filmů brečíte.

Když řeknu, že je to nejsmutnější Marvel, jaký jsem viděla, nebudu lhát. Když řeknu, že nejkrvavější, a nejpromakanější… taky. Hugh Jackman a Patrick Stewat brali tento film jako rozloučení se svými životními rolemi a pojali to setsakra dobře, dali do toho tolik, že starý a zmatený profesor X a zničený, bolavý a alkoholu propadající Wolverine, mě rozlítostnili už na začátku. A ta chvilka, kdy se Logan dal dohromady a člověk si mohl říct, to je on, můj Wolverine, byla setsakra krátká. Nakonec - i přes tu hromadu smutku vidím otevřená vrata jako blázen a jiskřičku naděje v novou generaci X-menů.

Kdo jste ještě nebyl v kině, běžte. Rozhodně to nebudou vyhozené peníze.

5/5 jsem unešena



Další články


Kam dál

Reklama