Strašidla nejen pod postelí

29. července 2015 v 12:38 | Lina Dee |  Myšlenky
Poslední dobou se mi ta témata týdne moc líbí a sedí mi k tomu, co bych i tak napsala. Zrovna strašidla, duchové a jiné entity, to bylo téma, kterého se tenhle blog držel už v dobách svého založení. A že to bylo úspěšné téma, to už jsem psala v jiném článku. Jsem člověk, který na duchy a jim podobné bytosti věří. Dřív jsem věřila i lidem, kteří tvrdili, že jsou vtělený upír nebo vlkodlak, ale dnes je beru už s rezervou. Taky už mi není osmnáct ale osmadvacet a trošku jsem vystřízlivěla. Takže tak, jako nepochybuji o existenci bohů (všech, jsem polyteista) tak nepochybuji o existenci duchů. Hodně mi to celé připomíná Pratchetta: Čarodějky na bohy nevěří, je to jako by měly věřit na pošťáka.

Dlouhou dobu jsem se pohybovala mezi lidmi podobného smýšlení, jako jsem já. Neměla jsem problém se jim svěřit, že v době kdy jsem bydlela u sestry a nevědomky jsem měla matčinou urnu ve skříni, jsem viděla ducha své matky několikrát u postele a nebyl to vůbec milý zážitek. Do toho sny, kdy jsem se jí snažila utéct, když mi chtěla ublížit. Často se mi zdálo, že nezemřela, že žije, a že se vrátí, aby dodělala, co začala. Nepochybovala jsem, že dokud žila, usilovala mi o život. Dnes už to vidím o něco málo jinak, spíš si libovala ve způsobování bolesti, ale zabít mě nechtěla. Asi. Viděla jsem a cítila spousty věcí, které se vymykají běžnému chápání.


Velkým paradoxem v téhle věci je zrovna moje sestra. Když jsem tam přišla, byla zarytá materialistka a o duchách a podobných věcech nechtěla ani slyšet, i když z hloubi duše byla nahlodaná, protože se jí zdály sny o válce, ač ji nezažila. Ale naši praprarodiče byli popraveni v Mauthausenu. Časem jí došlo, že to má spojitost, a tak se vydala po jejich stopách. Spolu jsme navštívily malou pevnost v Terezíně, kde byla prababička s pradědou nějakou dobu vězněni a později jsme jely i do Mauthausenu, kde je nacisté popravili za účast na Heydrichiádě. Byl to hodně silný a emocionální zážitek. Otisky všech těch lidí jsou tam dodnes cítit, i když po rekonstrukci vypadají táborové baráky jako turistická ubytovna. Dostaly jsme se i přímo na místo popravy. Všechno se ve mně sevřelo a já musela ven. Viděla jsem to a nebyla to jen představa, to mi nikdo nevymluví. Lidé u měřidla na zdi, bláhově doufající, že jde jen o změření výšky a váhy, prostý administrativní úkon. Místo toho je zaskočila nečekaná kulka do týla. Trochu poklidit, a další. Celkem 294 lidí, kteří podporovali atentát na Heydricha a mezi nimi byli i naši praprarodiče. Chvíli po mě se vymátožila ven i ségra. Obě jsme seděly venku na schodech a brečely, nemusely jsme nic říkat, bylo jasné, že jsme viděly a cítily to stejné. Zhruba od té doby si s ní mohu bez problému povídat o duchovnu, o tocích energie, o energetických vampýrech, škodičích a všem, co mě zajímá.

Můj muž je z opačného soudku. Je věřící křesťan, ale v těchto věcech je přísný materialista. Neboli "já nic takového neviděl, a kdo jo, ten je pošahaný, duševně nemocný, nebo si vymýšlí". Nějak jsem si na tenhle názorový rozkol už zvykla a nesnažím se ho o ničem přesvědčovat. Já vím své a on svoje. Snažit se kohokoliv přesvědčovat o své víře, ať už jde o víru v bohy, duchy, nebo pošťáka, je vysilující, zbytečné a vznikají z toho jen konflikty. I když nikdy nezapomenu na schůzku se svědky Jehovovými, které jsem v závěru díky svým znalostem Bible rozebrala tak, že mi jeden řekl, že si pod pojmem spasení představuje, že se vtělí do trávy a bude spasen krávou. Chudák, už byl hodně zmatený.

Takže podle mě duchové jsou. Pod postelí, na hřbitovech, na místech spojených se smrtí a s emocemi. Proč by ne. Jenom to nesmíme říkat moc nahlas, aby nás nezavřeli do blázince. I když… nastává doba, kdy nám i poměrně seriózní weby pro ženy nabízí rituály pro rozloučení s mrtvými a časem, časem snad na to bude pohlíženo jako na něco naprosto normálního. Zatím si ale myslím, že lidé vědí příliš málo na to, aby si mohli dovolit tvrdit, že něco neexistuje.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lálí Lálí | 29. července 2015 v 20:51 | Reagovat

Proč komentovat něco, na co už můj názor znáš :) Jsem bytostně přesvědčená o existenci různých druhů duchů a bohů :) Viděla jsem je, zažila, sáhla si ku* hnusně, že jsem vyděšeně vběhla pod ochranu církve...odkud jsem zanedlouho utíkala pryč, protože se mě snažili přesvědčit ke křtu a já nechtěla, že se na to necítím - oni, že to nic neznamená...a já jen řekla, že pro mě to znamená dost .... a stal se ze mě praktikující pohan. Od té doby mám ve své podstatě klid. Lidé okolo mě většinou ví, že "v něco takovýho věřím", ale přičítají to mému podivínskému koníčku nebo soukromé "úchylce".Doma si myslí, že je to jen póza kvůli vikingům...a já vlastně nemám důvod jim to vyvracet.
Ráda jsem tě zase četla, dívčí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama