O kritice a jejím přijímání

21. září 2015 v 17:44 | Lina Dee |  Myšlenky

Celý svůj život se o něco snažím, ať už se jedná o psaní, dříve historický šerm, nebo mou velkou životní lásku, akvaristiku, vždycky jsem nějak musela začít. A začátky nebyly nijak medové. Ať to bylo v kterémkoliv odvětví, všude jsem měla hromadu kritiků a to dost nevybíravých. Protože mě k tomuhle článku vedla situace na akvaristických skupinách na FB, začnu rybičkami.

Před lety mě kamarád uvrtal do bett, měl krásného výstavního samce, a já se zamilovala, že takovou rybu chci taky. Tak jsem začala jednat. Pořídila šestilitrovou plastovou nádrž, topítko a světlo. A rybu samozřejmě. Protože jsem člověk chlubivý, okamžitě jsem se registrovala na akvaristický portál a hodila to tam.
Dostala jsem první pořádnou sodu a pár rad. Bylo mi kolem dvaceti, takže jsem byla cíťa, pobrečela jsem si, zanadávala si, že mi nikdo nerozumí ale… i když mi tam lidi psali, vyhoď to, všechno je špatně atd.… zamyslela jsem se nad tím a začala tím, že jsem v rámci finančních možností, které nebyly velké, pořídila větší box a posléze první skleněné akvárium. Bylo vyloženě obří, mělo 40l. A už mi to zase šrotovalo, protože taková nádrž, to je pro samotného beťáka škoda, chce to už pořádné světlo a rostlinky.

Takže jsem pořídila tři bettí holky, a od paní, která mi samice prodala, jsem dostala i super mořskou houbu, tak jsem ji tam lískla taky a k ní pár mušlí, aby to vypadalo super. Takové tóčo jsem ještě nezažila. Že houba je mořská, ve sladkovodním akváriu nemá co dělat, hnusná černobílá drť na dně je k ničemu, a mušle, proboha, vyndej to ven, nebo to radši hoď celé z okna. Ježíši Kriste a kde se tam vzaly neonky?

Tehdy jsem si tu uvědomila, tu hlubokou pravdu, kterou by si měl uvědomit každý chovatel čehokoliv. Nejdříve je potřeba číst, a pak teprve kupovat. Jenže to nebylo hned po kritice, ale až když se začala potvrzovat její opodstatněnost. Neonky postupně pomřely, kytky mi nerostly ve vodě, která byla tvrdá sama o sobě, a mramorová drť s mušlemi jí ještě pomáhaly. V téměř holém akváriu mi bettí samice uhnaly kluka. Houba začala hnít a zkazila vodu.
Prostě léčba šokem, a sakra, oni měli pravdu. Začala jsem se změnami. Na Písečném vrchu jsem si nahrabala parádní porfyrový štěrk o poměrně jemné frakci a příjemné načervenalé barvě, pořídila hafec rostlinek, k bytím holkám jednoho kuka plus páreček zakrslých čichavců a už jsem měla strach, aby to nebylo zase přerybněné. Ale ne, tentokrát to šlo. A fungovalo.



Tím že to fungovalo, a líbilo se to i na stránkách, motivovalo mě to k další metě. Chtěla jsem větší, alespoň stolitrové akvárium. Nakonec to byla dvoustovka, která to se mnou táhla hromadu let, zažila spoustu pokusomylů a vloni jsem ji vyměnila za nové, ještě o sto litrů větší akvárium. Během té doby se mi podařilo nadělat spoustu volovin, a když mě na ně někdo upozornil, sklopila jsem uši a snažila se je napravit. A někdy to byly katastrofy, které ani napravit nešly, když mi třeba do akvária spadl měděný prstýnek a vytrávil mi všechny krevetky, nebo mi vybublalo CO2 a vyhubilo mi padesát neonek nebo…

Ty omyly jsou a budou, ale důležité je se z nich poučit. A hlavně umět se poučit i z chyb jiných. Když někdo řekne, nedělej to tak a tak, chcípne to, je to hnusný, nebude to fungovat… Věřte mu. Sice to třeba říká nevybíravě či sprostě, protože začátečníků je jak much a téměř všichni začnou špatně. Důležité je, že už to někdo vyzkoušel a nefungovalo to. Tím že poslechnete, ušetříte čas, peníze, starosti a rybí životy.

Jak jsem psala na začátku, neplatí to jen u rybek. Když píšete literaturu a někdo vám řekne, že je to na prd, tak to na prd je. I kdyby byl jeden člověk, kterému se to nelíbí, je potřeba se nad tím zamyslet. Hledat důvod proč, ne se naprčit s tím, že beztak jenom závidí. Nezávidí. Kritizuje, protože je něco špatně.

No a závěr? Jenom ten, kdo umí přijímat kritiku, poučit se z ní, se může vypracovat k nějakým úspěchům. Nikdo učený z nebe nespadl, a když se pak člověk ohlédne a vidí, jakou cestu ušel, má z toho sakra dobrý pocit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 m. m. | E-mail | Web | 21. září 2015 v 19:23 | Reagovat

"Když píšete literaturu a někdo vám řekne, že je to na prd, tak to na prd je." Tak s tím bych nesouhlasila. To, že je třeba se nad tím zamyslet a neplkat, že závidí, to zase jo, ale tahle věta sama o sobě fakt není pravda. Záleží hodně na tom, kdo to říká a proč, ale obecně se kritice snažit vyhnout tím, že si nastuduju, jak se daná věc má dělat správně, a případně ji očekávat. Pokud mám čisté svědomí, že jsem udělala všechno nejlíp jak to šlo, tak mě případná kritika nemůže zdrtit tak moc.

Já se snažím si o ni vyloženě říkat, přitom ale je třeba lidi vést k tomu, aby ti ji dávali slušně a srozumitelně a ne že ti nasypou na hlavu kýbl fekálií a přeber si to. Konstruktivnost, maximální objektivita, jít k jádru věci a nabízet řešení tam, kde vidím nějaký problém, to je správná kritika. A takovou pak člověk i mnohem snáz přijímá.

2 jarda jarda | 21. září 2015 v 20:38 | Reagovat

Tak to by chtělo někde si to uložit a pokaždé, když se tu nějaký začátečník (nebo "zkušený" akvarista) bude urážet nad radami jiných a navíc je urážet, tak mu to hned vpálit. Plně se s tím ztotožňuji..... bomba.

3 Jana Jana | E-mail | Web | 23. září 2015 v 13:48 | Reagovat

Je důležité ale vědět, která kritika je opodstatněná. Pokud mi někdo kritizuje kočky - fajn, zamyslím se nad tím a dohledám si informace i v literatuře, zeptám se veterináře a zkušeného chovatele. Myslím si ale, že čelit jakékoliv kritice (hlavně té zlé a neopodstatněné) je hrozně moc těžké. A teď mne napadá - jak se smířit s tímto (můj "problém" kdysi): V ČR mne neustále peskovali za volné otěže a kdesi cosi. V Norsku mne za volné otěže (a tím tak trochu i jemnou ruku, že) vynášeli do nebes a oslavovali mne, kam jsem přijela. Kritika je vždycky ošidná.

Ale s článkem souhlasím, je třeba se z chyb učit a poslouchat starší a zkušené, kteří to s námi myslí dobře :)

4 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 23. září 2015 v 17:34 | Reagovat

[1]: [3]:

Pravda, zapomněla jsem dodat, že tohle se děje zejména na poradnách a podobných místech, kde si člověk o kritiku říká. U té akvaristiky je to ještě o něco závažnější, protože tam při nedodržení pravidel dochází k týrání zvířat. Co se ale literatury týče, vychoval mě písmák a to byla opravdu léčba šokem. Jenže i s tím nejhorším se dalo domluvit. Napsal, že je to hovno. Já se ptala, co je na tom špatně a on teprve pak, když viděl, že mám zájem na textu pracovat, upozornil na veškeré chyby, nelogičnosti, neznělosti a jiné voloviny. Nakonec jsme tu povídku tak vypilovali, že se umístila i v soutěži (a dneska bych ji  upravila ještě víc :D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama