Z nebe až na konec světa 2

19. listopadu 2015 v 1:12 | Lina Dee |  Fanfiction
Protože jste skvělí a vaše reakce mi dodávají elán k psaní, je tu i druhá část. Kecám, mám ji napsanou už dlouho, ale i tak jsem se zakousla do pokračování a píšu, až se ze mne kouří, jak z čerstvě dovařeného lek... čaje slečny MacElligotové.

"Ollivanderův obchod, Příčná ulice," slyšela jsem jasně a zřetelně, pak se se mnou všechno zamotalo ve víru šedého kouře. Čekala jsem žár, nebo alespoň teplo ale tohle bylo, jako by mě něco natahovalo, trhalo, nakonec slepilo, sežvýkalo a vyplivlo v daleko větším krbu, než byl ten můj. Přistála jsem velmi tvrdě, ale Severus mi hned pomohl na nohy. V místnosti byl ještě jeden muž. Starý, s rozcuchanými šedivými vlasy již trochu uhýbajícími pleši. Přihrnul se ke mně a začal mi z šatů oklepávat popel a prach.

"Vítám vás, vítám vás! Už jsem na vás netrpělivě čekal. Nemohu se dočkat, až si vás vybere některá z mých hůlek!"

Otočila jsem se na profesora:

"Já budu potřebovat hůlku? Myslela jsem, že to jen taková věcička při vystoupení iluzionistů." Snape stáhl rty do úzké linie. Bylo vidět, že jsem načala téma, které mu nebylo příliš příjemné.

"Mudlové, kteří závidí kouzelníkům natolik, že se rozhodli klamat jiné mudly lacinými triky založenými na podvodech, se nedokázali vzdát toho, co by alespoň vzdáleně mohlo připomínat pravého kouzelníka. Hůlka je to nejdůležitější, co má čaroděj při sobě. Je to klíč, světlo, pomocník i zbraň. Sama neškodná, v rukách mocného čaroděje téměř všemocná. Víc vám ale řekne pan Ollivander."

Stařík se zatetelil, bylo vidět, že je polichocen projevenou důvěrou. Ukázal mi do uličky, která vedla do vysoké místnosti s točitým schodištěm. Všude byla spousta přihrádek a v nich podlouhlé krabičky označené štítkem. Prošla jsem a rozhlížela se. Za okny z malých tabulek, tak typickými pro krámky staré Anglie, žila ulice. Ta mě ale ještě neměla zajímat. Pan Ollivander si stoupl doprostřed místnosti a ukázal kolem sebe.

"Toto jsou mé hůlky. Každá má svoji duši, svůj rozum a jádro z elementu mocného magického tvora. Na každého kouzelníka čeká ta jeho. Nelze vzít první hůlku, která vás napadne a myslet, že s ní najdete souznění. Hůlka si svého čaroděje vybírá. Já sám mohu jen zkusit odhadnout, která by se vám mohla hodit, ale dokud ji nevyzkoušíte, nevíme nic ani vy, ani já. Ale tu pravou poznáte, věřte mi."

Přikývla jsem. Na tohle se toho nedalo moc odpovědět. Chvilku na to se muž vrátil do uličky a z jedné poličky vyndal krabici. Položil ji na pult, otevřel, a jako nějaký klenot mi podával hůlku, zatímco obřadně předříkával její vlastnosti:

"Dvanáct a půl palce, ohebná, habr, žíně z jednorožce. Prosím, až ji budete zkoušet, máchněte támhle do kouta."

Poslechla jsem a hůlkou nejistě mávla určeným směrem. Jedna z váz, které tam stály, se zakymácela. Já nic necítila a pan Ollivander říkal, že svoji hůlku zaručeně poznám. Podala jsem mu ji zpátky. Uklidil ji a zamyslel se:

Víte, někdy je těžší vybrat hůlku pro dítě, pro mladého studenta, ale vy byste mohla mít svůj směr již vybraný…"

Nechápala jsem, co myslí, ale Severus zřejmě ano. Otočil se na Ollivandera:

"Slečna MacElligottová je ohnivý typ."

Pan Ollivander poodběhl.

"Vida vida vida, to dosti zužuje výběr. Pak se na mě znovu podíval svým znaleckým okem, vyběhl po točitých schodech, a z nejvrchnější police sundal narůžovělou krabičku. Stejně rychle seběhl dolů. Obdivovala jsem ho, jak je mrštný, při svém věku. Já bych se zadýchala už v půlce schodů. S mou kypřejší postavou se ani není co divit. Šedovlasý muž položil opět krabičku na pult a s ještě větší obřadností než předtím, vybalil hůlku, která mě zaujala už na první pohled. Byla výrazně zdobená, kolem rukojeti se omotávaly zručně vyřezané keltské uzly, a načervenalý tón dřeva jí dával jistou ženskost. Byla dlouhá a keltský reliéf, i když mnohem jemněji, pokračoval i na těle hůlky. Byla tak krásná, tak skotská… Jako ve snách jsem slyšela:

"Šestnáct palců, pevná, růžové dřevo, pero fénixe."

V tu chvíli si profesor Snape odkašlal a po odmlce se zeptal:

"Už žádný Fawkes, že ne?"

Ollivander se pousmál:

"Kdepak, sesterských hůlek již bylo dost. Ať si slečna vyzkouší, jestli si budou rozumět." Podal mi hůlku a já už ve chvíli, kdy se dotkla mé dlaně, věděla, že je to ona. Zvláštní teplo se mi šířilo z hrudi, až nakonec vytrysklo ze špičky hůlky v podobě mnoha mihotavých plamínků, tančících okolo mě jako malé motýlové víly. Nemohla jsem se na ně vynadívat.

"Konec divadla, slečno MacElligottová," přerušil mě po chvíli Snape a popostrčil mě ke dveřím do ulice. "Ještě toho musíme hodně stihnout."

Zarazila jsem se.

"A co placení?"

"Už je zaplaceno, slečno," odpověděl Ollivander. "Vyřídili jsme to s panem profesorem, zatímco jste se sžívala se svou hůlkou."

Ano, hůlka. Chtěla jsem se vrátit pro krabičku, ale na pultě už žádná neležela. Když jsem se zeptala, stařík pokrčil rameny:

"Krabičku nepotřebujete. Hůlku musíte mít neustále při sobě. Je ovšem krajně neslušné pobíhat po ulici s hůlkou v ruce, takže než si pořídíte odpovídající hábit, doporučuji nějakou vnitřní kapsu na svrchníku."

Pravda, vnitřní kapsa mě nenapadla a ani se neprojevila příliš prakticky, pořád jsem měla pocit, jako bych spolkla pravítko a bála jsem se prudčeji pohnout, aby z kapsičky kabátu náhodou nevypadla. Byla by jí škoda. Rozloučili jsme se a dál naše kroky vedly do obchůdku s podivným jménem "Krucánky a Kaňoury" pro knihy, které budu potřebovat k výuce. Některé vypadaly úplně obyčejně, jiné skoro starobyle a jedna sebou nepochopitelně mrskala a tak nám ji prodavač musel podat ovázanou řemenem. V dalším obchodě byly brky a pergameny. Téměř jako svátost jsem obhlížela samozapisovací brk. Zkoušela jsem mu diktovat a podivovala se nad jeho krasopisem. Můj nevětší sen tu stál přede mnou. Severus se na mě však pohoršeně podíval.

"Slečno MacElligottová, mudlové vás nenaučili psát, že se tak rozplýváte nad touto zbytečností?"
Vadil mi uštěpačný tón jeho hlasu, poprosila jsem tedy úslužnou čarodějku za pultem o zapůjčení psacích potřeb. Vyhověla mi, a já svou odpověď profesorovi napsala. Sklonil se nad pergamenem, mhouřil oči, zkoušel vzdálenosti, až nakonec zavrtěl hlavou, a s mrmláním o škrábajících kočkách, které píší čitelněji, přibral k nákupu i samozapisovací brk.

Ze svého malého vítězství jsem měla radost ještě v obchodu s hábity madame Malkinové. Tam se na mě profesor poprvé podíval velmi zádumčivě. Zkoušela jsem si klasickou školní uniformu, když zavrtěl hlavou.

"To by nebylo vhodné. Někdo by si vás mohl splést s řadovou studentkou, a to je vzhledem k vašemu věku vyloučeno. Zvolil bych raději něco civilnějšího,"ukázal na velice pěkné, dlouhé šaty z tmavomodrého jemného sametu s jemným stříbřitým vyšíváním. Rukávy byly od loktů rozšířené a připomínaly mi trochu gotickou módu. Všimla jsem si dlouhé úzké kapsičky na sukni a ihned mi došlo, k čemu tam je. Než jsem se stihla otočit, Madam Malkinová už stahovala šaty z krejčovské panny a zkoušela je na mě. Oblékla jsem si je, a nechápala, že mi tak skvěle padnou. Navíc jsem se v nich cítila velmi dobře, tak, jako v málokterém oblečení před tím. K mým dlouhým rezavým vlasům by se možná spíše hodily zelené, ale tyhle šaty jsem si zamilovala na první pohled. Kromě nich jsme vybrali ještě jedny podobné šaty, úzké kalhoty, pár halen, svetrů, nějaký klobouk s ptačím peřím, a pohodlné kožené střevíce bez podpatků. Snape pokyvoval hlavou a sledoval hromadu balíčků, která rostla na stole. Jen ty první šaty jsem si vzala na sebe, abych už alespoň trochu zapadla do světa, který mě přijal s tak otevřenou náručí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 7:02 | Reagovat

Pořád se nemohu rozhodnout, který hlas Snapeovi dám - zda hlas Rickmana nebo hlas procházky ... A šup, další díl ...

2 Zdeňka M. Zdeňka M. | Web | 19. listopadu 2015 v 21:11 | Reagovat

Opět skvěle napsáno. Člověk se do toho úplně ponoří. A ta připomínka fénixe Fawkese byla super. :-) Jen piš dál.

3 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 20. listopadu 2015 v 0:45 | Reagovat

[1]: Taky miluju oba hlasy. Snape byl nadabován opravdu excelentně a Rickman je moje láska ještě z předsnapeovských dob :D

4 Lálí Lálí | 20. listopadu 2015 v 13:03 | Reagovat

sadisto! jak je možný, že to tu takhle necháš bez pokračování? to je nekonsensuální mučení!a proti nejen ženevským, ale jakýmkoli konvencím!

už je to nějakej pátek, co jsem tě viděla v něčem jiném, než kalhotech, ale šaty ti slušely :)

5 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 26. listopadu 2015 v 1:07 | Reagovat

[1]:[2]:[4]:

Nášup... :)

6 Storycollector Storycollector | Web | 19. února 2016 v 14:41 | Reagovat

Fawkes má útrum. Hehehe. XD
Naštěstí není jediným žijícím fénixem na světě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama