Mé druhé já, nebo je to celé jinak?

27. prosince 2015 v 20:50 | Lina Dee |  Myšlenky

Tenhle článek jsem chystala dlouho, opravdu. Jenže jsem vždycky váhala, jestli s tím vůbec vylézt na světlo. Proč taky? Některé věci by si měl člověk nechávat pro sebe. Jenomže pokud se to ve mně vaří a sama si s tím nevím rady? Navíc mě podpořilo velké množství coming outů na blozích. Taky bych vyšla ven, ale s čím? Jsem jiná, ale nemám pro to škatulku.

Ráda bych začala od Adama, to bude nejlepší. Jako malá jsem nebyla úplně standardní holčička. Nesnášela jsem volánky a sukýnky a vždycky si hrála na mužské hrdiny. Probrečela jsem hodiny, že nejsem kluk a nikdy nebudu moct zpívat písničky Nedvědů, Kryla a Tučného. Pěnila, když mi někdo přisuzoval cokoliv ryze holčičího. Chtěla jsem být kovbojem, nebo aspoň kovbojkou ale mamka mi vysvětlila, že kovbojka je jen knížka o westernu. Pojem Cowgirl u nás známý nebyl. Celou pubertu jsem prolítala v kanadách a maskáčích, a střílela, z čeho jen jsem měla možnost. Jenomže ve škole jsem dostala kapky, že nechodím moderně oblečená a kdesi cosi. Dostala jsem první zvonáče a pár dívčích triček, ve kterých jsem se sice necítila, ale jinak mi bylo dobře, protože mě ostatní aspoň trochu brali. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se ustálila někde mezi, dneska s oblibou říkám, že jsem babochlap, nebo prostě TO. Až uzákoní třetí pohlaví, budu první, kdo se k němu přihlásí.

Když jdu nakupovat, šílím, pokud se mnou prodavačka zamíří do dámského. Mám úplně osypky, z toho, že bych měla mít halenku, volánky nebo něco podobného, připadám si v tom nepatřičně. Jenže to nikdo neví, nesvěřuji se s tím. Spousta lidí si řekne, že jsem prostě jen sportovní typ, nejsem. Sportovní typy nemají přes sto kilo. Navíc se to celé odráží i na mých sexuálních preferencích - je mi jedno, jestli je objekt mého zájmu holka, kluk, nebo něco mezi. Ale romance prožívám zásadně s muži, tohle mám oddělené. Přemýšlela jsem i o tom, co by bylo, kdybych podstoupila změnu pohlaví a měla být muž. Stejně bych byla pansexuál a nebyla bych schopná o sobě uvažovat jako o chlapovi - navíc některé reakce mám ryze ženské, jiné ryze mužské. Opravdu, jsem něco mezi. Ale co s tím?
Jaká je moje barva? Přijde mi, že ve mně je opravdu celá škála duhy, nebo ne?

Omluvte mě, pokud skáču z jednoho na druhé, ale po dokopání se k tomu jsem prostě zachytila proud myšlenek, tak jak se ve mně převaluje a jakákoliv větší revize by mohla vést ke ztrátě odvahy a smazání.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 23:30 | Reagovat

Ale právě to je dobře, že se z toho člověk vypíše... já někdy zase neříkám, co bych chtěla, protože se bojím, že to někomu ublíží, prostě se obětuji pro ně někdy až moc... a pak si říkám, jestli to mám zapotřebí... To mě asi nejvíc na mně štve...

2 Elemona Elemona | Web | 28. prosince 2015 v 12:00 | Reagovat

Buď prostě sama sebou. Nepotřebujeme škatulky, abychom si mohly užívat života. Nepotřebujeme pohlaví, barvu pleti, rasu atd. ;-) Snaž se obklopit lidmi, co se tě nesnaží zaškatulkovat, "rvát" do nějaké role. Ani ty se nesnaž sebe nebo někoho jiného škatulkovat.

Pokud jde o cowgirls, stačí pár vteřin hledání na internetu https://en.wikipedia.org/wiki/Cowboy#Cowgirls (část Cowgirls, je to anglicky). Takže kovbojky jsou sice knížky o westernu, ale cowgirls opravdu existovaly. ;-) Písničky od Nedvědů, Kryla, Tučného apod. si klidně zazpívej, proč ne, my běžně s kytarou zpíváme jak písničky od mužů tak od žen, zpívají kluci i holky, každý svým tónem hlasu a nikomu to nevadí. ;-)

Jinak já taky nemám ráda sukně, a takové ty ozdoby jako volánky, krajky, a podobně, považuji za zbytečnost. Jsem povahově tak trochu lovkyně, takže krom toho, že mě moc baví lukostřelba (a není to mužský sport / zbraň, na kroužku lukostřelby, kam chodím, je zhruba polovina kluků a polovina holek), tak spíš nosím praktické a pohodlné věci, ve kterých se dobře pohybuje. V civilizaci to jsou klasické (plátěné / džínové) černé kalhoty, botasky / tenisky a jednoduché černé / červené / modré / zelené tričko, nebo tričko s obrázkem. A lidé okolo mě tak nějak už vědí, že něco "ryze holčičího" já nosit prostě nebudu. :-D

Život není jen černá a bílá, 0 a 1, světlo a tma, muž a žena... Život by měl být (a je) mnohem rozmanitější. Takže proč by holka nemohla střílet, lovit, oblékat se tak jak ona chce... Jen proto, že se mezi námi vyskytují zaostalci, co ještě stále život nechápou? :-D ;-)

3 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 29. prosince 2015 v 17:46 | Reagovat

[2]:Inu v době, kdy jsem byla malá, nebylo po internetu ani vidu... Dneska, kdy mám za sebou leta na vandrech ve westernovém stylu a odzpívaných tolik písniček vím své. Ale sama pro sebe, pro svůj pocit stability mám potřebu někam patřit. Mít nějakou škatulku, celý život jsem byla outsider, tak si skoro ve třiceti říkám, že by to chtělo vědět, co jsem vlastně zač.

4 Lálí Lálí | 29. prosince 2015 v 22:31 | Reagovat

Vzhledem k tomu, kolik mých známých se pohybuje na této hranici, tak mám pocit, že to nějakým způsobem přitahuju. Ale já jsem extrém, že :) I můj učitel v plzni byl přeoperovaná žena.já bych to nehrotila. krom holek a kluků existují transsexuálové, kteří se prostě narodili do špatného těla.a ti buď podstoupí operaci a nebo taky ne...
škatulky jsou na prd, ze všech jsem vytloustla :)
pokud bys měla zájem, můžu tě nakontaktovat na holčinu (m to f), která vzhledem k tomu, že se jí to dotýká má o tom dost nastudováno a velice rozumné názory na to, jak je mladá. Kdybys chtěla kontakt, mohu domluvit.možná by neškodilo se pobavit s někým, kdo žije něco na ten způsob taky.drž se, kotě a hodně zdau do nového roku:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama