Z nebe až na konec světa 5

31. prosince 2015 v 2:43 | Lina Dee |  Fanfiction
Nějak se mi to nafukuje. Právě jsem dokončila úvod a jsem na dvanácti wordostranách. Můj záměr s osmi kapitolami byl také hodně podhodnocený, no uvidíme, jak to dopadne. Přemýšlím, že bych to začala házet i na http://fanfiction.potterharry.net/ kde se nachází i podle mě nejlepší FF, co jsem kdy četla - Bless the child od autorky která si říká Richenza.


Když jsme konečně vstoupili na nádvoří Bradavického hradu, podlomila se mi kolena. Ta majestátnost, kterou jsem doteď viděla jen zvenčí, mě dokonale obestoupila a dala mi najevo, jak jsem ve skutečnosti malá. Jenže jsem si to neměla čas prohlédnout. Severus přidal do kroku, a já měla co dělat, abych mu stačila. Prošli jsme přes nádvoří, zmizeli v útrobách hradu. V ten okamžik se mě zmocnila panika, jak jsme mlčky procházeli chodbami, měla jsem čím dál větší pocit, že se tu nikdy nemůžu vyznat. Nakonec jsme došli k majestátní ale velmi ošklivé soše. Viděla jsem podobné na gotických katedrálách, myslím, že se jim říká chrliči. Severus před něj předstoupil a klidným hlasem promluvil.

"Felis silvestris." Nevím, jak se to mohlo stát, ale ohavný chrlič uhnul stranou a stěna za jeho zády se rozestoupila. Odhalila tak zlatavým světlem ozářené točité schodiště. Vzápětí jsem vyvalila oči ještě víc, schody se totiž pohybovaly nahoru, jako na zakrouceném eskalátoru. Zdráhala jsem se tam vstoupit, ale Severus mi nabídl rámě. Chytla jsem se ho, ani jsem nevěděla jak, přivřela jsem oči a vykročila. Věděla jsem, že po zážitcích z Gringottovy banky už by mě nemělo nic překvapit, přesto jsem tohle prožívala víc, než jakoukoliv předchozí událost tohoto dne. Točila se mi hlava, měla jsem všech zážitků až dost.

Uvnitř čekala žena, první, co mě zaujalo, byl její ostře řezaný obličej, který v sobě mísil dvě až protichůdné vlastnosti - přísnost a laskavost. Pocit, který mě obestřel, mi dával znát, že jsem se možná ještě nesetkala se spravedlivějším člověkem. Rozpřáhla ruce, jako by nás chtěla obejmout, ale pak je zase spustila.

"Jsem ráda, že jste konečně dorazili. Měla jsem strach, zda se nepřihodilo něco nenadálého. Severusi?" Profesor zareagoval, jak se od něho nejspíše čekalo.

"Minervo, tohle je Roseine Caitir MacElligottová, naše dodatečná studentka z příkazu ministerstva."

"Ale Seve, proč tak stroze? Každý čaroděj má právo znát své schopnosti a umět je využívat. To že to téhle mladé dámě bylo upřeno, je chyba, kterou lze napravit." Obrátila se ke mně. "Jsem Minerva McGonagallová, ředitelka školy. Rose, ukažte se nám! No vidíte! Severus už si vás vzal do parády, že? Moc vám to sluší! Pojďte, uvidíme, co na vás řekne Moudrý klobouk."

Prošli jsme zúžením až do místnosti, která byla krásná i když oproti ostatnímu, co jsem dnes viděla, docela strohá. Dominoval jí psací stůl s několika úhlednými hromádkami lejster umístěný ve výklenku lemovaném gotickými klenbami a sloupy. Všude po stěnách byla spousta obrazů a už mě ani nepřekvapovalo, že postavy na nich se pohybují a mávají nám.

Úplně nejvíc mě ale zaujal portrét starého muže s ohromným plnovousem a brýlemi ve tvaru půlměsíce. Jeho přívětivý výraz byl podkreslený čímsi potměšilým. Rozhodně jsem měla pocit, že mě sleduje. To už mě ale ředitelka přivedla ke svému stolu, zpoza něhož vzala židli a postavila ji ke mně. Pokynula rukou, tak jsem si sedla. Pak už jsem jen sledovala, jak otevírá krásný vyřezávaný sekretář a vytahuje z něj strašlivě ošuntělý špičatý klobouk. Než jsem se stihla nadát, seděl mi klobouk na hlavě. Trochu se zavrtěl a já slyšela:

"No ne, to tu ještě nebylo! Mám zařadit do koleje dospělou studentku? Proč ne! Není to těžké, je nadaná v lektvarech a věřím, že zmijozelští by ji uvítali." Sklouzla jsem pohledem na Snapea a sledovala jeho napjatý výraz. Klobouk pokračoval. "Ale to by bylo moc jednostranné. Rose je bystrá, má rychlý úsudek a její laskavost se hned tak nepotká. Jasný Mrzimor!"

Stejně jsem to nechápala, ani zařazování do koleje, ani Severusovo zklamání, které na okamžik osídlilo jinak téměř bezvýraznou tvář.

"Tak to bychom měli," prohlásila ředitelka a sundala mi klobouk z hlavy. Otočila se ke Snapeovi. Měli bychom slečnu někde ubytovat, možná někde poblíž mrzimorských ložnic, aby byla u svých? Nebo máš jiný nápad?

"Myslím, že Rose by jistě ocenila svůj klid a nerada by byla vyrušována neukázněnými studenty. Navíc má opravdu významné nadání pro lektvary, takže by nebylo od věci, kdyby měla přístup do laboratoře."

"Dobře, budete tedy sousedé. Ovšem, pouze pokud proti tomu slečna MacElligottová nic nemá."
Zavrtěla jsem hlavou, bylo mi upřímně jedno, kde budu ubytovaná. Naopak, pocit, že budu mít poblíž člověka, který mě do toho všeho vtáhl, mě uklidňoval. Vstala jsem a oba jsme vykročili k východu.

"Seve!" Profesor se zprudka otočil.

"Minervo, říkal jsem ti…"

"Ale Seve, nebuď tak upjatý. Nesluší ti to. Navíc, chtěla jsem ti jen poděkovat, dneska to dopadlo skvěle, i přesto že na podobná překvapení nejsme zvyklí. A teď už běžte, je ještě spousta věcí, které musíš Rose ukázat a vysvětlit."

Už jsme skoro stáli na schodech, když jsem z pracovny zaslechla cizí hlas.

"Všimla sis toho, Minervo?"

"Všimla Albusi, ale Severus…"

"Co to…?" otočila jsem se na profesora.

"Nic, to jen portrét Albuse Brumbála opět řeší něco, do čeho mu ABSOLUTNĚ NIC NENÍ!" Dal si záležet, aby poslední slova byla opravdu dobře slyšet. Bylo mi jasné, že to nějakým způsobem zasáhlo do jeho soukromí a docela jsem chápala, že mu to není příjemné. Také nesnáším, když má někdo třetí tendenci mě řešit a propírat.

Procházeli jsme křivolakými chodbami hradu a klesali po několika schodištích. Nechápala jsem, jak se tu může někdo vyznat. Severus se tu ale pohyboval s naprostou jistotou.

"Profesore?"

"Ano?"

"Jak to vlastně bude probíhat? Vím, že je toho spousta, co budu muset poznat, ale můžete mi říct alespoň něco?"

"Jistě. Za pár okamžik dojdeme ke komnatám, které budou po dobu studia vaším domovem. Pokoje už jsou zařízené, ale pokud budete cokoliv chtít změnit, není problém si o tom pohovořit. Kdybyste měla jakýkoliv problém, mé dveře najdete hned vedle těch svých. O kus dál je laboratoř, kde budou probíhat vaše hodiny lektvarů. Učebna pro ostatní žáky je sice jinde ale tu byste navštěvovala jen v případě, že byste se chtěla podívat, jak probíhá běžná výuka. Většina ostatních hodin bude probíhat ve vaší pracovně, kam za vámi profesoři budou chodit na konzultace. Rozhodně doporučuji, abyste velmi dbala na samostudium. Bylo by ostudné, kdybyste nedohnala to, co se učí jedenáctileté děti mnohem, mnohem rychleji."

"A to tam budu… zavřená?"

"Jistěže ne. Můžete se volně pohybovat po hradě, i po pozemcích kolem Bradavic. Občas se pořádají výlety do nedalekých Prasinek, ale pokud byste chtěla nebo potřebovala kamkoliv jinam, je nutné se domluvit."

To už jsme ale stáli v tmavé a oproti jiným úzké chodbě z hrubých velkých kvádrů. Dveře v ní vypadaly jako dveře do cel. Oklepala jsem se. Veškerá úzkost ze mě ale spadla, když profesor dveře otevřel a pokynul mi dovnitř. Čekala jsem sklepní vlhko a strohou místnost, místo toho jsem vstoupila do útulné haly v níž praskal oheň v krbu a vévodilo jí obrovské okno. Venku už byla tma, ale vzdálené odlesky Měsíce a hvězd napovídaly, že mám výhled nejspíš přímo na jezero.

"Teď už budete mít čas jenom pro sebe, slečno MacElligottová, vybalte si, prohlédněte si učebnice a zabydlete se. Kdybyste měla hlad, zavolejte do krbu, že byste ráda něco k snědku, skřítkové se o to postarají. Dobrou noc."

"Dobrou…" než jsem to dořekla, dveře klaply a já stála v pokoji sama.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama