Z nebe až na konec světa 6

2. ledna 2016 v 21:27 | Lina Dee |  Fanfiction
Najednou začalo všechno hrozně rychle utíkat. Poznala jsem snad všechny profesory a předměty prvního ročníku a i když mě ne všechno bavilo, snažila jsem se neselhat a naučit se látku co nejrychleji. Bylo mi jasné, že se ke mně všichni chovají jinak, než k běžným studentům. Nemohu říci, jestli lépe, nebo hůře, ale prostě jinak. Zvědavost mi nedala, takže jsem časem navštívila i běžné hodiny, abych poznala, jak probíhají. To, že jsem vlastně obyčejná - neobyčejná žákyně, mělo zůstat tajemstvím, takže se to rozneslo hned první den, kdy přijely všechny děti. Studenti ze mě udělali skoro celebritu, ve školních novinách vyšel i článek - Bradavice mají první dospělou studentku. Ne, že by mi to bylo nepříjemné, ale v centru dění jsem byla spíše nerada.

Byly dny, kdy by mě nikdo nedonutil vyjít z mých pokojů. Jediné, co mě dokázalo vytrhnout z letargie, byla návštěva profesorky Prýtové. Tak jako s ní jsem si nepopovídala vůbec s nikým. Oceňovala moje znalosti o bylinách a neváhala je o mnoho rozšířit. Vstřebávala jsem její vědomosti jak houba a snažila se je uplatnit v mém dalším velmi oblíbeném předmětu - lektvarech. Od profesora Snapea jsem dostala učebnici doplněnou o jeho vlastní poznámky. Cenila jsem si toho, protože podle původní receptury se lektvar ne vždy povedl, zato podle upravené byl na jedničku.

Na to, jak jsem se bála, mi šlo učení celkem dobře. Rozhodla jsem se tedy, že navštívím běžnou hodinu lektvarů. Odkládala jsem to, protože mě od toho profesorka Prýtová odrazovala. Jenom jí jsem se svěřila, jak si hodiny se Severusem užívám, ale nebyla jsem jí schopná vysvětlit proč.

Použila jsem zastírací kouzlo, které jsem se naučila zejména proto, abych nerušila žáky a profesory v jejich hodinách. Navíc by mi nepřišlo správné, kdyby se lekce měly nějak přizpůsobovat tomu, že tam jsem. Nepochybuji, že by kterýkoliv z profesorů dokázal mé zastření odhalit, kdyby se o to snažil. Usadila jsem se v zadní části třídy a čekala.

Zanedlouho se dovnitř vlila masa čtvrťáků ze všech kolejí a rozdělili se po dvojicích do lavic. Seděli už jako pěna, když dovnitř vešel Snape. Tedy vešel, vypadal spíše, jako by do třídy vlevitoval.

"Na dnešek jste si měli připravit esej o přísadách, které je nutné získávat za úplňku. Je tu někdo, kdo ji nemá?"
Ve třídě bylo ticho, jen někteří žáci ještě dodatečně vytáhli pergamen. Profesor sesbíral práce a odložil je na katedru.

"Známky dostanete příští hodinu. Už pouhé nahlédnutí do vašich prací napovídá, že hodnocení a opravování chyb pro mě opět bude nemalým utrpením." Kudrnatá dívka z Nebelvíru se uchcechtla. Severus se opřel o její lavici a svůj obličej přiblížil k jejímu.

"Máte pocit, že jsem řekl něco zábavného, slečno Crochetová? Nebo jste si natolik jistá svými vědomostmi a myslíte si, že vás se mé rozhořčení netýká? Takže mi jistě povíte, kde najdeme scvrklofík a dáte mi příklad jeho použití." Oddálil se.

"Nevíte? Tak tedy alespoň jeden příklad účinků krve jednorožce?" To už bylo na dívce vidět, že by ráda odpověděla, ale cosi jí v tom bránilo. Strach? Ona se Severuse bojí? Zase nic neřekla a sklopila hlavu. Snape pokračoval.

"Opět žádná odpověď a vy si dovolíte se vysmívat chybám v esejích. Opravdu trestuhodné. Ale dám vám ještě šanci nepřijít o body pro vaši kolej. K čemu se používá prověřovací lektvar?"

Slečna Crochetová se nadechla a zase vydechla. Přivřela oči.

"Používá se ke zjištění, zda hůlkou nebyla seslána nepromíjitelná kletba."

"No ne, vy umíte i mluvit? Skoro jsem se bál, že jediné, co vám jde, jsou posměšky. Ano, výjimečně je vaše odpověď správná. A povíte nám, i jak se ono zjištění provádí? Jistě jste se na dnešní hodinu připravovala. Nebo jste se opět věnovala průzkumu tělesných proporcí pana Willingera ze šestého ročníku? Když vám řeknu, že má pod hábitem něco docela jiného, než vy, odložíte zvědavost, která vás odvádí od vědomostí, začnete opět používat hlavu a soustředit se na učení?"

Zavrtěla hlavou. Buď nevěděla, co by řekla, nebo už toho měla dost. Bylo vidět jak je z něho vydeptaná a rozhodně mi nepřišlo, že by to byla nějaký vzácnost. Za obyčejné uchechtnutí takhle zbytečně potopit žačku. Mrzelo mě to, mrzelo mě to možná o to víc, že jsem doteď Severuse vnímala jako docela správného chlapa, který toho hodně ví a neváhá poradit. Z dívky už další odpověď nedostal, srazil Nebelvíru pět bodů a zbytek hodiny byl dál velmi nepříjemný.

Už jsem začínala chápat, proč se každý z profesorů díval tak divně, když jsem se na Severuse vyptávala. Měla jsem za to, že je to kvůli jeho hrdinství ve válce s Temným pánem, o němž jsem se dočetla v Historii hradu Bradavic a ve Velkých činech kouzelníků ve dvacátém století. U profesorky Prýtové jsem zase myslela, že naráží na vzhled, protože urousané dlouhé vlasy, nemalý nos a zuby barvy poměrně vzdálené od bílé se nepovažují za znamení krásy ani ve světě mudlů. Jenomže jestli se Severus na hodinách chová běžně takhle… Začala jsem chápat i Rona, že ho neměl rád a nakonec i celou tu pověst o nenáviděném sklepním netopýrovi. Počkala jsem si, až všichni odejdou, zrušila zastírací kouzlo a celá skleslá jsem nevěděla co dělat.

Sedla jsem si na začátek schodiště nedaleko učebny Obrany proti černé magii. Zrovna z ní vycházel profesor Thomas Trot. Pravý opak Severuse. Modrooký blonďák s dobromyslným výrazem ve tváři a skvělým přístupem k žákům. Vždycky se choval jako by byl jedním z nic a co se Obrany týkalo, dokázal všechno velmi trpělivě vysvětlit na humorných příkladech. Rád si hrál se slovy a mluvil jako potřeštěný básník.

Když viděl, jak tam sedím, hned přišel ke mně a přisedl. Nemusel se ani moc vyptávat, abych mu vyklopila všechny svoje pocity a zklamání. Jenom jsem nebyla tak konkrétní, abych mu řekla, že jde o Snapea. Prostě jen to, že jsem se v někom hrozně zklamala a nevím co s tím, jak jednat a reagovat.

Netuším, jak se stalo, že jsem si přitom položila hlavu na jeho rameno. Asi jsem potřebovala mít někoho blízko. V době, kdy jsem žila téměř v izolaci na Skye, mi to nepřipadalo, ale tady, mezi lidmi, mezi kouzelníky, jsem si připadala osamělejší, než kdy jindy. A tak jsem povídala, brečela, hlavu odloženou na Thomasově rameni, když se z postranní uličky vynořil černý stín. Ještě než jsem stihla vytřít slzy z očí, zaslechla jsem hluboký, mírně chraplavý hlas:

"Nenechte se rušit, jenom projdu." Aniž bych mohla zareagovat, byl zase pryč.
Tohle jsem nechtěla. Vstala jsem a začala si urovnávat šaty.

"Profesore Trote, promiňte, že jsem… že jsem vás zatěžovala. Už musím běžet. Děkuji… Omlouvám se," hrnula jsem se sebe a běžela bez ohlédnutí směrem ke svým komnatám, kam jsem tušila, že odešel i Severus. Nechtěla jsem, aby si myslel… Sakra, co aby si myslel? Že randím s Trotem? A proč by mi to nemělo být jedno? Mělo, mohlo, ale prostě nebylo.

Spěchala jsem, jako o život. Jako bych si myslela, že cokoliv změním. Že třeba přestane být protivný sklepní netopýr, když si s ním promluvím.

Poprvé, poprvé jsem stála před dveřmi jeho pokojů. I když mě hned první den zval, že kdyby cokoliv, mám přijít, nikdy jsem toho nevyužila. Ani ne, že bych nechtěla, spíš jsem se styděla a nechtěla obtěžovat. Jenže teď jsem měla pocit, že je to opravdu nutné. A naléhavé, byť jen proto, aby mezi námi nezůstaly nějaké nejasnosti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 8:42 | Reagovat

Já tě zabiju, takto to ukončit!

2 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 9:59 | Reagovat

[1]: Si piš, jinak bych se ani nedočkala komentáře :-P
Jinak právě píšu kapitolu, u které jako členka klubu literárních sadistů chrochtám blahem. Možná ji do večera přidám. Možná.

3 Jana Jana | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 15:21 | Reagovat

[2]: Možná?!?! Určitě :D :D Snad se nebudu učit a budu mít zapnutý internet - opatření mé drahé polovičky protí blbnutí na netu a neučení se ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama