Z nebe až na konec světa 11

21. února 2016 v 5:46 | Lina Dee |  Fanfiction
Za necelou půlhodinku jsem byla připravená. Sice jsem si nepřipadala načančaná, jako na rande, ale bylo řečeno jasně, že se mám obléct pohodlně. Nakonec jsem vybrala kalhoty z pevného plátna s kapsami na stehnech, huňatý svetr s rolákem a nádhernou bundu, která vypadala jako dámská verze té, co nosili letci. K tomu pohorky a mohla jsem vyrazit. Jenže jsem nevěděla, mám čekat, až si mě Severus přijde vyzvednout, nebo mám zaklepat na jeho dveře? Druhá varianta mě lákala, líbil se mi ten pohled do jeho pokojů.

Ťukla jsem jednou a pak ještě dvakrát. Dveře se téměř hned otevřely a já mohla spatřit Severuse, jak v ruce třímá jakýsi pergamen, zatímco na okně čeká sova na odměnu. Když jsem viděla jeho zlobou stažený obličej, nedalo mi, abych se nezeptala, co se děje.

"Winsby Enochianus Brinstow. Podle ministerstva další dodatečný student."

"Aha, počítám, že včera bylo pozdě a naučně poznávací výlet za anomáliemi se ruší."

"Bohužel, ale pokud by ti to nevadilo, můžeš mě doprovodit k Brinstowovi. Je ale dost pravděpodobné, že tentokrát se vrátíme bez studenta. Brinstowovi patřili k jednomu z nejstarších kouzelnických rodů, moc bych se divil, kdyby jejich syn zůstal bez vzdělání."

"Pravda, nepřišlo mi to jako mudlovské jméno, i když dneska je možné ledacos. Třeba by se to dalo vyřešit rychle a pak…"

"Možná. Chtěl jsem to jinak, ale…"

"Pro Merlina, dost už těch ale. Honem, ať to máme za sebou."

Severus trochu zavrtěl hlavou.

"Obávám se, že v podobných situacích postrádám tvé nadšení. Budiž. Jestli jsi připravená, můžeme vyrazit."

Chytla jsem ho za ruku a kývla.

Opět přišel ten mnou milovaný pocit, jako když vás někdo chytí za žaludek a táhne vás za něj přes půl Británie. Přistáli jsme před domem, který vypadal jako slepenina všeho možného, i když bylo znát, že kdysi dávno to byl nejspíš moc hezký a zdobný dům. Jenže teď byl vyspravovaný prkny a nad dírou ve střeše se vznášela podivná kožená kopule, které silně připomínala deštník. Okna byla zatlučená a absolutně nic nenapovídalo tomu, že by tu mohl někdo být.

Zaťukala jsem na dveře.

"Haló, je tu někdo?"

Jen ticho mi bylo odpovědí. Severus nahlížel do oken a soudě podle podle jeho výrazu, bylo něco v nepořádku.

"Severusi, opravdu se má ten Brinstow nacházet tady? Vypadá to tu dost pustě. I když kdysi to tu možná bylo pěkné."

"Bylo. Brinstowovi se tu o to starali až do konce války."

"A pak?"

"Pak je zavřeli do Azkabanu, kde z nich mozkomorové polibkem vysáli duši. Ne, že by si zasloužili něco jiného. Jejich syn byl ale uznán nevinným, a nikdo se nikdy nezmínil, že by nebyl řádně vzdělán, i když Bradavice nenavštěvoval.

"Počkat. Mozkomorové jim dali polibek, proč? Protože následovali V..."

"Pána zla. Ano. Následovali, vraždili a mučili v jeho jménu."

"Aha. Asi nebudeš chtít odpovědět, ale… Tobě to taky hrozilo, ten polibek?"

"Po prvním pádu Pána zla jsem mu byl blíže, než by mi kdy bylo milé. Po jeho druhém pádu jsem byl vyšetřován také, ale mnohem zběžněji. I když si nemyslím, že právě teď a tady je vhodné místo pro tuto konverzaci, je samozřejmé, že bys tyto věci měla vědět."

Nebavilo mě to tu. Pusto, chladno a podivný pocit napětí rozhodně nebylo tím, co jsem od dnešního odpoledne očekávala. Stoupla jsem si ke dveřím.

"Alohomora!" mávla jsem hůlkou k zámku. Severus se prudce otočil.

"Počkej! Mohou být zabezpečené." Pohled mu sklouzl k mojí hůlce a zůstal na ní, stejně jako můj. Konec hůlky totiž zářil, jako kdybych použila lumos.

"Opravdu jsi použila alohomora?"

"Je to divné. Co tohle může způsobit?

"Nevím, nikdy jsem se s tím nesetkal. Zkus ji zhasnout."

"Nox!"

Z hůlky vyletělo několik červených světlic a rozprchly se ve vysoké trávě. Severus je chvíli sledoval, a pak zavrtěl hlavou.

"Snad je to nějaké opravdu zvláštně postavené matoucí kouzlo. Myslím, že bude nejlepší se vrátit."
Na okraji svého zorného pole jsem spatřila pohyb. Zprudka jsem se k němu otočila, když jako by mě něco udeřilo do prsou a já se nemohla pohnout. Severus už běžel směrem, ze kterého kouzlo přišlo, a volal, ať nikdo nepoužívá magii. Pak už jsem neviděla nic, protože jsem se nemohla otočit.

"Confrin…" zaznělo cizím hrubým hlasem a do toho zahřměl Severus:

"Expelliarmus!" Záblesk zeleného světla a nelidský výkřik se mi zaryl do mysli. Vzápětí povolilo i svazovací kouzlo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 21. února 2016 v 9:03 | Reagovat

Tak tohle se mi líbi více než bych čekala!  Napětí a akce ... jen nezabije Severuse. Bych asi mrstila mobil o Zed.

2 Zdeňka M. Zdeňka M. | Web | 24. února 2016 v 8:17 | Reagovat

Úžasná část, akce a napětí se ti moc povedlo. Jen by to chtělo pokračování, jsem napnutá jako struna. :-D

3 Lálí Lálí | 29. února 2016 v 17:04 | Reagovat

co dodat jiného než - kde je další kapitola...? :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama