Maminky... a jeden tak trochu hejt

6. května 2016 v 3:26 | Lina Dee |  Myšlenky
Omlouvám se, ale po týdnech a týdnech sledování různých motivačních blbostí na facebooku už to musí ven. Je to článek plný negativity a spoustě lidem bude připadat hrozný. Stejně jako mně připadají hrozné a zraňující ty citáty.

Většina lidí z mého okolí vyrůstala v harmonickém prostředí, kde matka byla maminka a všechno zvládala jednou rukou a prostě dělala svým dětem první poslední. Já v takovém světě nežila, moje matka pro mě znamenala noční můru, ze které se ještě dneska s hrůzou oblitá ledovým potem budím. Proto mě může vytočit třeba i tohle:



Není to pravda. Mě matku nahradila ségra a zvládla to naprosto neuvěřitelným způsobem. Dostala patnáctiletý uzel nervů, který si prošel týráním a dokázala z něj udělat docela normální ženskou. Dobře, normální asi ne, ale vcelku schopnou se pohybovat po světě. Vzhledem k tomu, že je jen o deset let starší, než já, a že v té době měla už i vlastní rodinu - byl to nadlidský výkon a já si jí za to nikdy nepřestanu vážit. Vím, že se mnou byla těžká práce. Proč? protože moje matka byla vším možným, jen ne tím, čím měla být. To je asi důvod, proč mi následující obrázek vyloženě zvedá tlak.


Kolikrát donutila ona mě plakat, kolikrát mě ponižovala a kolikrát mi dokázala vytknout to, že jsem jí zkazila život. Neštítila se citově a psychicky vydírat...

Asi přemýšlíte, že ze mě mluví závist. Jo, asi taky trochu. Závidím všem, kdo měli normální život, protože já ho nepoznala. Ale možná, kdyby se lidi zkrz tyhle obrázky nesnažili paušlaizovat život a svět, ve ktérém žijeme, snášela bych to lépe. Pokaždé, když vidím tohle, s hořkostí si pokývu hlavou a říkám si "To sotva!" V tomhle ohledu jsem zapšklá, zahořklá a asi ještě dlouho taková budu. Ségry už dokázaly odpustit, já ještě ne. Nejspíš proto, že v době, kdy to s matkou bylo nejhorší, kdy do sebe nalila i víc jak litr vodky denně, kdy se zamykala v bytě a nechala zastrčené klíče, protože se jí zdálo, že nejsem dost rychle doma, takže jsem musela i několik hodin čekat na chodbě, než se z toho vyspí... tam už nebyly. Už měly svoje rodiny a o těchto věcech nejspíš ani nevěděly, neboť matka, když chtěla, uměla se tvářit, že je všechno v naprostém pořádku, případně ještě udělat ze mě tyrana, který ji bije. Ukazovala modřiny, které měla ze svých opileckých pádů, nebo maximálně když se praštila o moje předloktí, jak jsem se kryla, protože bezduše se nechat zmlátit jsem se přece jenom nedokázala.

Prostě nechápu všechny co vystavují všeude "maminka tohle, maminka támhleto..." stejně jako oni nechápou, že pro mě je to slovo synonymem hrůzy. Vím, že je to můj problém a těžko něco změním, vím že lidí, co měli krušné dětství je přecijen méně, než těch normálních. (Ale i to málo je hodně, bohužel.) Ale někdy to vystavování normálnosti bolí. A s tím se asi nedá hnout.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 6. května 2016 v 7:59 | Reagovat

Také to nechápu :)

2 Irena Irena | E-mail | 6. května 2016 v 8:41 | Reagovat

Soucítím s Tebou, i já jsem se ještě řadu let potom, co jsem vypadla z domova, budila v noci zpocená hrůzou, že jsem zase tam. :-( Ale víš, co mi pomohlo? Kromě skvělýho partnera nejvíc to, když jsem se stala sama matkou. A nejen matkou, ale hlavně tou maminkou. Dlouho jsem to odkládala, měla jsem hroznej strach, že budu taky taková, ale nejsem a nikdy nebudu. Byla to ta nejlepší terapie. Přeju Ti, ať to překonáš. :-)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. května 2016 v 9:01 | Reagovat

Mrzí mě to.
Vlastně, mrzí mě to, že věci by měly být nějak a někdy jsou úplně jinak.
A úplně nejhorší na tom je, když to odserou děti.
Ty už dítě nejsi a já jen doufám, že škody, které na Tobě byly napáchány, nejsou trvalé a třeba nepřekonatelné.
A moc Ti držím palce.

4 Terča Terča | E-mail | Web | 6. května 2016 v 11:09 | Reagovat

Mně matka taky psychický týrala, říkala mi, jak mě nenávidí, a dokonce mě vyhodila v osmnácti z baráku, protože jsem odmítla platit nájemné ...

5 Fredy Fredy | Web | 6. května 2016 v 12:50 | Reagovat

máš nádherný desing blogu :-)

6 Kerria Kerria | Web | 6. května 2016 v 12:59 | Reagovat

Mě matka taky týrala. Problém je, že jsem si to neuvědomovala, považovala to za normální a pak se podobným způsobem chovala i ke své dceři. Teď toho lituju, ale změnit to už nemůžu. Jen doufat, že mi dcera jednou odpustí, stejně jako jsem já odpustila své matce, když jsem zjistila, že i ona si prošla podobnou výchovou.

7 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 6. května 2016 v 13:03 | Reagovat

[2]:[4]: Nejvíc mě na tom huntuje, že ubližuje ten, kdo má mít v popisu práce téměř výhradně lásku ke svému dítěti... Vím že už těžko něco změním, matka je třináct let po smrti, a stejně jsem dlouhou dobu doopravdy nevěřila, že je pryč. Co mě ale mrzí úplně nejvíc, že lidí, jako jsme my, není tak málo, jak bych doufala....

[3]: Baruschko... I nad tím jsem přemýšlela, třicítka na krku, biohodiny by neměly tikat ale řvát...a nic. Já děti tak nějak nechci. Od děstství jsem žila s tím, že je mít nemůžu (zpackaná operace prasklého slepého střeva) a pak už jsem si nějak zvykla na svoje pohodlí... Když mi bylo osmnáct, se svým prvním manželem jsem vlítla do jiného stavu - oba jsme měli papír od doktorů, že děti nehrozí a stejně. Stalo se. Studovala jsem tou dobou, takže jsem šla na přerušení. O pět let později, kdy už to manželství bylo skoro v troskách, mi selhala antiko a hurá podruhé. Tehdy jsem ale vážně uvažovala, že si mimčo nechám. Podporu rodiny bych měla, jenomže manžel nechtěl. Stavěl se na hlavu, že v žádném případě. Že je na to starý...  (bylo mu osmatřicet, na chlapa žádnej věk) takže druhé přerušení... Pak ty hormony opadly a já se začala věnovat svým koníčkům. A zjistila,že jsem dost egoistická a nějak se nechci o svůj čas, peníze a klid dělit s dítětem. Osobně děti moc nemusím, nehrnu se abych si chovala děti neteří a kamarádek a parťákem se mi to stává, ve chvíli, kdy se to naučí mluvit a zlobit (ďábelsky se směju). Nebojím se, že bych byla jako moje matka, ale rozhodně nejsem mateřský typ..

8 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 6. května 2016 v 13:06 | Reagovat

[6]: To je taky strašný... když nemáš zažité to, co je správné. Pak člověk opakuje chyby svých rodičů atd... :-(

9 Lálí Lálí | 6. května 2016 v 14:12 | Reagovat

nu, já měla ledascos, ale funkční rodinu, to opravdu ne. Tobě to vysvětlovat nemusím, hrubé obrysy znáš,ačkoli teď je to o dost zajímavější, než kdy bylo. Samozřejmě - s tím terorem, cos měla doma ty, se to srovnat nedá. O tom se diskutovat nesnažím.
Moje sestra mě dostala na starost, když jí bylo 7 let. Vyfasovala mimono, o který se musela starat, když přišla ze školy a to aspoň do doby, než přišel táta z práce a vstával ke mně v noci on. Hodně pomohla prababička, která s náma žila v baráku, dokud mohla...ale bylo jí přes devadesát a malý dítě je prostě..kor v tom věku.Každopádně tohle je jeden z řady důvodů, proč máme s Lenkou o tolik jiný vztah, než ostatní sourozenci. Na druhou stranu, když byla ona celé ty roky potom nemocná, já byla ten,kdo ji nosil na záchod a koupal ji, protože nebyla schopná se skoro hýbat bolestmi. Ale učila se se mnou, hrála si...takže si na dětství v tomhle nestěžuju :)Měla jsem originální omluvenky typu "starala se o starší sestru"
Matka nefungovala. Ve výchově zkazila, co mohla a nenáviděla jsem ji za to. Asi rok nebo dva jsem s ní dokonce nemluvila - to ty asi i pamatuješ...Ale od tý doby, co začal vyvádět náš táta pro změnu a ...zčínáme ho ztrácet..nevím. Nevím, jestli je to tím, že je starší a chce mít konečně SVŮJ klid...nevím. Ale máma, jak stárne, máme teorii, že má alzheimera. Nevybavuje si pořádně nad 48 hodin. Ale nikdo to nezdiagnostikuje, protože ona nemá pocit, že je něco špatně a její okolí si řekne - střelená, pomatená učitelka.
Ona se naopak teď začala opravdu snažit. Strašně, hrozivě, děsivě a hrozně špatně, protože neví, jak to má být správně.Neví, jak se má chovat jako babička, protože neví, jak se chovat jako matka. Ale snaží se, opravdu, dělá maximum, co dokáže (i když fakt blbě, směšně a špatně), tak ona to líp neumí.  Ne, nedokážu odpustit, ani zapomenout, jak mi kazila dětství. Neodpouštím ty prořvaný noci kvůli ní. Ale i tak už občas, ve slabých dávkách jsem schopná ji tolerovat. Nicméně- když jsme řešily s Lenkou - co když se ten její stav natolik zhorší, že...ne, nedokázala bych si ji vzít domů a opečovávat. Natolik jsem jí nedokázala odpustit. Vynasnažila bych se maximálně v hledání nejlepšího možného zařízení, navštěvovala bych ji, nosila dobroty a jídlo, ale neobětovala bych jí svůj život. Lenka to nedokáže pochopit, že prý musím odpustit, protože kazím karmu jen sobě...no..však víš.ty víš :)
Mně tyhle maminkovský hlody taky přijdou - úsměvné a šklebivé

10 Antea Antea | Web | 6. května 2016 v 14:29 | Reagovat

Ve mně tyhle citáty vyvolávají jen jízlivé pousmání, jsou tak strašně falešné...

11 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 6. května 2016 v 14:31 | Reagovat

[10]: Ale tak nemusí být, věřím, že je spousta lidí, kteří měli a mají super mamku, třeba děti mých sester...

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. května 2016 v 15:11 | Reagovat

Já měla štěstí. Biomatka mě sice odložila do děcáku, ale našli mě naši. Jako prcek jsem poznala bezpodmínečnou lásku. Později to byla už "jen" láska. Ale stejně jsem měla prima rodiče.

13 mysteriouswolf mysteriouswolf | E-mail | 6. května 2016 v 15:30 | Reagovat

Mě neutěšené dětství a dospívání právě nakoplo k tomu, že jsem si řekla, že já tohle nikdy nesmím ve své budoucí rodině  připustit.
Nebylo to jednoduché, pár lásek mně nevyšlo kvůli mé přehnané opatrnosti, ale nakonec jsem založila rodinu a mám bezvadný vztah s manželem a dcerou. Syn se i přes naší snahu vychovávat podle nejlepšího svědomí nakonec dal špatnou cestou.
Máme předčasně umřela. Odpustila jsem ji. Ale přeji ostatním tyhle zdánlivě infantilní přáníčka. I já jsem je dostávala a dostávám. Pro naše špatné dětství bychom neměli "vrčet" na ty, co tu lásku mají a vyjádřit chtějí...po svém  :-)

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. května 2016 v 15:38 | Reagovat

[7]: No, tak na to bacha, já taky děti nikdy nějak nemusela, jen jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, jestli je někdy budu mít. Jela jsem podle vzorce... Škola, práce, mateřství, bez odbočky. No a tak to taky dopadlo.
Teď mám smrádky tři, nelituju, většinou :-) Ale teď mi ty hodiny tikaj... Prostě chci něco, co si jen tak nemůžu dovolit. Teda, můžu, ale byl by to minimálně nerozum... A hormony jsou mrchy...
Naštěstí zatím vede rozum :-) Chtěla bych to malý miminko, naprosto závislý, ale už nechci toho puberťáka, co pak automaticky následuje :-)

15 Blogerka Klárka Blogerka Klárka | Web | 6. května 2016 v 22:30 | Reagovat

Mně taky některé obrázky o svatbě a pravé lásce mrzí. Mám proti tomu nějaký blok. Chápu tvůj strach, každý ho má. Ne každý má život jako z filmu. Na tvém místě tohle neřeším... :) Ignoruj to, pokus se o to :)

16 svet-helgy svet-helgy | 7. května 2016 v 6:58 | Reagovat

Jsou veci co by mely zustat v lidskych hlavach a vubec se nemely dostat na fb formou citatu. To je jako se zapadem slunce, kdyz ho vidis v realu prozijes ho je to nadhera, ale jakmile ho vyfotis, stava se kycem. Ty citaty jsou neco podobneho. Obzvlast kdyz svym idealismem ubiji lidi se kterymi se zivot nemazli. Kvuli citatum a vyzvam jsem odesla z fb a je mi hrozne fajn, vsem doporucuju. :-D

17 Háčko Háčko | E-mail | Web | 9. května 2016 v 19:56 | Reagovat

Veľmi dobre poznám tie pocity. Mňa matka obviňovala za rozvod, za jej život, za jej utrpenie, vyhodila ma neraz z domu, ešte kým som bola neplnoletá, nezastala sa ma, keď sa rozhodovalo o tom, či ma nechajú v škole, a namiesto podpory na mňa zavolala políciu, a mnohokrát spravila veci, za ktoré som mala chuť sama skapať. Dlho som ju nenávidela za to, čo mi spôsobovala, ale ide tu o iné - musíš si nájsť cestu k odpusteniu. Aspoň si si prešla niečim, čo ťa pripravilo do budúcna, čo ťa ponaučilo, a čo ti dá príklad k tomu, aká nechceš byť. A najmä - aj keď ťa to môže psychicky zlomiť, neskôr ťa to môže neskutočne posilniť. Ver mi, dá sa na to pozerať v lepšej stránke. Držím ti palce, buď dostatočne silná sama za seba :) A nezáviď iným - aj ľudia, čo nemajú podporu v rodine vedia byť v živote priebojní. Čo to trepem - zvyčajne ešte aj priebojnejší, a dovoľujem si povedať, že aj šikovnejší :)

18 agrrr agrrr | 11. května 2016 v 18:33 | Reagovat

Já tě chápu, ale stejně tak chápu i ty lidi co to sdílejí, teda aspoň většinu z nich, protože v mém případě se mi takové citáty ukazují od lidí, kteří už většinou svou maminku nemají a mohou už jen vzpomínat. Tedy lidé 4+ a teď menší kalamita kolem dne matek.
Musím říct, že celkově si u sebe neudržuju lidi, kteří sdílejí, kde jaký citát a nesmysl. Jsem na ně alergická plošně (tedy ne jen na ty o maminkách). Proto, když už někdo sdílí většinou je to spojeno s nějakou událostí, což je podle mně pochopitelné.

Chápu tedy, že na tebe to nepůsobí příjemně, ale vědí to ti lidé? Řekla jsi jim, že je ti to nepříjemné? Protože oni to nemusí vědět a kdyby to věděli, věřím že by tě toho ušetřili.

19 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 11. května 2016 v 20:40 | Reagovat

Já mám úžasnou mamku... a chápu, že pro někoho tyto obrázky a věty mohou vyvolat špatné vzpomínky, ale na některé to zapůsobí. Třeba můj vztah s tátou je trošku komplikovanější, tak zase se nemůžu vžít do kamarádky, která má svého tátu nejraději na světě.
To stejné třeba vzpomínky na základku. Já měla úžasnou třídu, super kolektiv a relativně i učetele, spolužáci na střední si teď většinou jenom na základku stěžují, a tak nemám moc co říci.

Každý má prostě svůj život a svou cestu...

20 Ginger White Ginger White | Web | 22. června 2016 v 14:25 | Reagovat

Tak napůl tě chápu, ani já to neměla v dětství s rodiči nejlehčí a kolikrát jsem zažívala neskutečné peklo, vypadla jsem z baráku sama a užívala si svobody. Teď bydlím zpět u rodičů a snažím se jim pomáhat s problémy s alkoholem, protože jsem do nich po škole sama spadla. Držíme se na vzájem a přes to všechno, co jsem si v dětství zažila, mám je ráda a věřím, že oni mě také. :-)

Pravda je, že ty si to měla asi o dost horší a já chápu tvé pocity z těhle obrázků, které mi s prominutím kolikrát přijdou dost přepíč*lé.. :-D Tvá sestra je opravdu dobrý člověk, že se tě ujala. :-)

21 Karol Dee Karol Dee | Web | 22. června 2016 v 14:30 | Reagovat

[7]: Že si nechováš cizí ještě přece nic neznamená. Asi blbý příměr, ale jak zbožňuju psy, tak ťuňťákovat se s cizíma, to fakt ne. Jednak z racionálního hlediska a jednak proto, že mě to prostě nebere.

Jinak s matkou jsem si taky prožila svoje, nebylo to teda zdaleka tak hrozné, ale dost na to, abych se při první příležitosti odstěhovala. Teď už jsem se s ní schopná normálně bavit, i když bych ještě před rokem nevěřila, že toho budu schopná. Ne že bych jí to odpustila, to ne - spíš jsem si sama namluvila, že to zkrátka v hlavě nemá úplně správně urovnané.

22 xxx xxx | 22. června 2016 v 14:32 | Reagovat

Dlouho mi trvalo než jsem to překousla, ale pro hodně lidí je maminka pomalu ten nejlepší člověk na světě, takže se nedivím, že to sdílejí jako diví. To bychom zase my, kteří takové štěstí nemají, měli respektovat. I když mě to bolí, když si na spoustu věcí vzpomenu a neodpustím jí to, tak člověk prostě musí jít dál. Snad se to povede i tobě :-)

23 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 22. června 2016 v 14:49 | Reagovat

Mne tyto nesmysly také neuvěřitelně vytáčí. Jednak proto, že ani já nemám matku, která by se mohla nazývat "maminkou" a tyto kecy ze strany někoho, kdo si zřejmě neumí představit nekvalitní rodinu, beru nejen jako křivé obvinění ze zločinů, kterých se prý potomci na svých "maminkách" dopouštějí, ale také šíření lži, že matka je bohyně, ať už je její chování sebehorší a ať svým potomkem jakkoliv pohrdá, nenávidí jej, ubližuje mu a zanedbává. Dále také proto, že všechny tyto citáty jsou umělé a buďto je píší novopečené matky (a obecně matky) samotné jako jakousi propagandu, nebo prostě lidé, kteří potřebují nějakým rádoby citátem nasbírat sto tisíc liků za hodinu.

24 Anna Anna | Web | 22. června 2016 v 15:51 | Reagovat

Já teda vůči své rodné mateři nemůžu říct nic škaredýho. Pravda, nesnášela jsem ji a ona mě, nemohly jsme spolu vyjít, myslela jsem si že je to prudérní a nemoderní kráva a ona si myslela že jsem nevychovaný a egocentrický spratek... A tak nějak jsme obě měly pravdu. Ukázalo sse, že našemu vztahu dost prospívá když jsme od sebe daleko (jako minimálně sto kiláků) to se pak máme rády a fungujeme jako nejlepší kamarádky. Neměla to v životě jednoduchý, já taky ne, prostě jsme si neseděly při každodenním kontaktu (24/7).
Mě nebetyčně sere pokrytectví těchhle motivačních citátků.... Lidi kteří svojí nebohé stárnoucí matce zavolají jednou ročně a to před vánoci že by chtěli přidat na nájem/auto/dovolenou spamujou sociální sítě výkřikama o tom že jsou maminky nejdůležitější.... A z toho je mi blivno :-/

25 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 22. června 2016 v 16:06 | Reagovat

Tyhle citáty se mnou dělají podobné věci, jako všechny ostatní citáty o čemkoliv jiném. Nejdřív zkritizuji jejich příšernou grafickou stránku a pak na ně vytvořím parodii.

26 Marka Marka | Web | 22. června 2016 v 18:26 | Reagovat

dost tě chápu po přečtení článku, úplně megálně... sice pro mě máma je dost podobná těm, které jsou na obrázcích a motivačních heslech, ale není dokonalá, je člověk... a není to fér - stejně jako život

27 I am Jane I am Jane | Web | 22. června 2016 v 18:56 | Reagovat

Mě moje matka už delší dobu pěkně pije krev :-x  [:tired:] takže souhlasím s tebou že matky nejsou dokonalost sama :-! !!!

28 retrofeeling retrofeeling | Web | 22. června 2016 v 20:05 | Reagovat

Já ty citáty a věty o maminkách za blbost tedy nepovažuji. A vlastně s nimi souhlasím a přijdou mi moc hezké, já svou maminku miluju, je to pro mě nejdůležitější osoba na zemi a pod ty slova v těch obrázcích bych se mohla podepsat...

Ale chápu, že kdo neměl štěstí na rodiče a nevycházel s nimi, ten bude k tomuto přistupovat jinak než já. Já zase nemám ideálního tátu a to, co bych řekla o mamince, bych nikdy neřekla o něm.

29 Hanka Hanka | Web | 22. června 2016 v 21:56 | Reagovat

Tvoje máma je kráva...

30 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 22. června 2016 v 21:59 | Reagovat

[29]: byla... upila se k smrti před třinácti lety

31 Freea Freea | Web | 23. června 2016 v 1:20 | Reagovat

Rodina je základ státu... a někdy ho dovede rozložit.

32 Kilari-san Kilari-san | Web | 23. června 2016 v 9:31 | Reagovat

Páni.
Je mi líto, že jsi si tímhle prošla.
A po přečtení těch komentářů tady je mi fakt smutno z toho, kolika lidem jejich matky ublížily.
Mi taky přijdou ty citáty pitomé, ale spíš pro to, že jsou pořád dokola omílány a je to děsně klišé.
Mám to štěstí, že jsem měla relativně fungující rodinu. Naši se sice teď rozvedli a otec má pořád potřebu se matce mstít a dělat problémy(hlavně když jde  o peníze...), ale jinak si nemohu stěžovat. Moje máma je skvělá a mám ji fakt strašně ráda, sem tam se pohádáme, ale tak to je normální :D Upřímně, jestliže jsem někdy měla chuť utéct z domu, vždycky to bylo kvůli otci, který sotva přišel z práce, začal si vybíjet zlost na mámě a na mně :/

33 Kosma Kosma | Web | 23. června 2016 v 15:03 | Reagovat

Taky to nemám ráda, je to další důkaz vymytosti mozku některých matek na RD, bohužel k nim patří i moje kamarádky! :-( Asi se taky hodně nudí, když tímto tráví čas. Nenapadlo mě, že to může i ubližovat! :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama