Rozhodla jsem se tak. No a co?

24. června 2016 v 23:19 | Lina Dee |  O mně
Že jsem divná, genderově nenalezená a postižená krušným dětstvím, to už tak nějak z mých článků víte. Co tu ještě pořádně na plnou hubu nezaznělo, je jeden můj odvěký postoj - nechci mít děti. Tohle se změnilo jen jednou, když jsem před více než pěti lety nehodou (selhala antikoncepce) přišla do jiného stavu se svým tehdejším manželem. On děti kategoricky odmítal, já do té doby taky, ale najednou, snad hormony zapracovaly a já si to dítě chtěla nechat. Bohužel, možná bohudík, jsem dala na něho a šla na potrat. Jenže jsem si to dlouho vyčítala, co by a kdyby… byl to jeden ze zásadních hřebíků do rakve našeho manželství, a to šlo záhy do kytek. Taky dobře, i když to trhání prostě bolelo.

Pak jsem se stabilizovala a časem se vrátila k tomu, že děti radši ne. Never ever. Mám pro to několik důvodů a každý sám o sobě má svou váhu, natož všechny najednou. Nemám ráda děti. To už je docela dostatečné ale ještě k tomu: Jsem docela sobec a moc se mi nechce se o cokoliv dělit s dítětem, mám ráda svůj klid. Děti stojí peníze, které bych raději investovala do něčeho lepšího. Prostě nevidím smysl života v tom, že se nějakým způsobem rozmnožím.
A to je problém, když se dostanu do diskuse s ženskou, pokud možno i matkou od dětí. Většinou se dozvím, že se jen vymlouvám. Bohové, a jak se vymlouvám. Prostě nechci a tečka.
Nebo že jsem ještě mladá a nemám svůj názor. Fajn, sice na to nevypadám, ale třicítka mi mává zpoza rohu a cizí názory nějak nehlásám. Už od mala jsem nepočítala s tím, že bych děti měla, tak proč na tom cokoliv měnit? Ty nejlepší věci jsou stálé.
Občas také přijde, že toho budu litovat, až budu stará. Nebo taky ne. Litují toho třeba ti, na které se ke stáru jejich děti vybodnou. "Kdybych já nebohá toho zmetka radši polkla a užívala si života."

"A když nemáš ráda děti, tak si adoptujte větší" Fajn, pokud možno osmnáctileté, abych to mohla co nejdřív vykopnout z baráku.

Je vážně tak těžké pochopit, že prostě nechci a hotovo čtyřicet? Přijde mi, jako by ty ženské měly pocit, že se musí jet podle nějakého návodu - vdám se, zplodím děti a pak teprve žiju opravdový život. Jenže ne. Vím, že moje dítě by bylo chudák, jsem příliš svérázná a i na synovci, který se mnou jako dítě sdílel domácnost, to zanechalo stopy. Nejvíc mě může dojmout argument, že i když nemám ráda děti, tak svoje bych měla. Jo. Určitě. Moje matka měla svoje dítě taky ráda. Tak ráda, že o něj típla i cigáro a šitých ran od ní taky pár mám a těch, co nejsou vidět… ještě víc. Kdepak, geny z člověka matku nedělají. To buď má v sobě, nebo nemá. A když nemá, je lepší to nelámat přes koleno a nechat ji žít, klidně i bez dětí.

Opravdu není nutné ze mě dělat vyvrhela, a přemýšlet, jak mě přesvědčit. Kdo se o to snaží, si mě akorát poštve proti sobě...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | 25. června 2016 v 0:20 | Reagovat

Děti také nechci a to z podobného důvodu jako ty (i když přiznávám, že podle toho, co popisuješ, jsem měla dětství přece jen ještě celkem dobré), ale těch řečí, co kvůli tomu slýchám. V první řadě od matky, která má na tom sama velký podíl.
Vůbec ale nechápu, proč někteří lidé tvrdí těm, co se tak rozhodnou na základě racionální úvahy, že změní názor a tak podobně. Je to neskutečné pokrytectví, protože holce, která otěhotní dejme tomu v sedmnácti a ví, že si to dítě nechá, protože jej chce, nikdo obvykle neřekne: "Jsi si jistá? Ještě jsi mladá, měla by sis užívat. Však změníš názor, ale pak už to nepůjde vrátit, víš? Měla by sis to nechat vzít a mít dítě, až na to bude vhodná chvíle - ještě máš čas." Místo toho se velice zajímají o rozhodnutí nerozmnožovat se lidí, kterým je mnohdy i přes třicet a jsou si svým rozhodnutím jistí. Ale denně se přesvědčuji o tom, že může být i hůř (například partner, který o svém rozhodnutí lže a své partnerce sabotuje antikoncepci - takových příběhů už jsem bohužel také četla mnoho).

2 SchwarzRosen SchwarzRosen | 25. června 2016 v 4:59 | Reagovat

Tak s rozmnožováním jsem na tom stejně. Nesnáším děcka a i malýho bratránka bych nejradši viděla maximálně jednou za půl roku. No a taky furt slyším nějaký kecy o tom, že si to ještě rozmyslím. Nejradši bych se nechala co nejdřív sterilizovat, aby se mi náhodou nestalo něco takovýho, co v tomto článku popisuješ - spadnout do toho nechtěně a hormony zapracují. Až by hormony přestaly pracovat, tak bych se za to proklínala. Kolem toho by však bylo keců ještě víc. Jakdyby se lidi nemohli starat o sebe.

3 Michaela Michaela | E-mail | Web | 25. června 2016 v 6:51 | Reagovat

Jsem zasloužilá matka a své děti miluji. Tvůj názor a postoj považuji za normální. Pokud to tak cítíš, pokud si prošla tím čím si prošla, pokud víš, že bys nebyla dobrou mámou...tak je tvoje rozhodnutí nanejvýš rozumné. Nejsi vyvrhel, vyvrhel je ten, kdo si děti udělá a pak jim ubližuji. Drž se a ať jsi šťastná.

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 25. června 2016 v 7:20 | Reagovat

No vždyť! Já jsem  z tebe i ve třiceti rozklepaná jako ratlík...a to jenom z profilovky!:)

5 Sonya Sonya | E-mail | Web | 25. června 2016 v 7:23 | Reagovat

Zdieľam takéto rozhodnutie (vážne diagnózy, neschopnosť vydržať s niekým dlhšie než pár mesiacov a celkovo priam odpor) a ako mne bolo povedané, že je to veľmi zodpovedný názor, tak to vravím i tebe a súhlasím s ním. Keď proste nechceš, načo? Akoby to bolo niečo, čo človek musí za každú cenu mať, inak jeho život nebude mať zmysel. Non.
Ako vraví Michaela - ať jsi šťastná...

6 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 25. června 2016 v 7:38 | Reagovat

Myslím, že přístup "jsi vyvrhel, protože nemáš děti" zaujímají spíš matky, pro které je mateřství jediné, čeho v životě dosáhly. Rozhodně to nevztahuji na všechny ženy s dětmi(!), ale bohužel se jich najde dost. A názory takových lidí  snad ani nestojí za to řešit. Tak hlavu vzhůru :-)

7 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 25. června 2016 v 12:37 | Reagovat

Článek mi mluví z duše. Ještě mi není tolik, abych si mohla být jista, že za 20 let se ve mne něco nezlomí (20 let je dlouhá doba), ale v tuto chvíli jsem přesvědčena o tom, že děti nechci. Snad je to tím, že když mi bylo 13, rodiče si udělali sestru... a já všechno to, kolem dětí zažila. Děkuji, nechci.

8 David David | E-mail | Web | 26. června 2016 v 14:29 | Reagovat

Myslím, že máš dobré důvody a každý by tě měl respektovat, ale z osobní zkušeností vím, že někteří jsou silně netolerantní...

Však se najde plno lidí, kteří by chtěli hromadu dětí, tím se to vyrovná. :-D

9 Janet Janet | Web | 26. června 2016 v 19:51 | Reagovat

Já také nechci děti, Fajn, je mi teprve 22 let, třeba názor jednou změním, až najdu toho ,,dokonalého´´ partnera( i když si teda nemyslím, že takový je). Ale zatím si to doopravdy neumím představit ani za nic, prostě se na to necítím. Takže neboj, nejsi v tom sama. :)

10 Kosma Kosma | Web | 27. června 2016 v 23:23 | Reagovat

Jj,ty jsi ten případ Pharmatex, psala jsi mi to do komentáře - nedávno jsem si na to vzpomněla: v lékárně to nějaká matka chtěla koupit dceři, že prý jí to doporučila nějaká MUDr., že prý je to stopro! :-( Tak jsem jí to rozmluvila!
Já podle tvých měřítek jedu "podle plánu" - svatba, děti, ale při tom nemám pocit, že si neužívám života: díky zázemí, které mám, toho zvládám i při dětech hodně a mám pocit, že bezdětné holky, co sedí celej den v práci, z toho života nemají víc!
Myslím, že u kořene tvého postoje stojí tvoje matka. Nenapadlo by mě tě obracet - každý máme své vidění života a měli bychom se vzájemně respektovat!
Píšeš čtivě!

11 Jana Jana | E-mail | Web | 28. června 2016 v 9:02 | Reagovat

O mně se asi všeobecně ví, že po miminku toužím a byla by hrozná hříčka přírody, kdybych jej náhodou mohla mít :) Ale i tak, přes tu silnou touhu, někdy uvažuji, zda nejsem moc sobecká, zda nechci dítě jen kvůli sobě atd. atd. Takže ano, někdy je mi líto, že ženy, které děti mohou mít, je nechtějí a já ... Ale tak uvidíme, ještě není všem dnům konec.

12 Eva Eva | Web | 19. července 2016 v 14:40 | Reagovat

Jsem maminkou dvou dětí, dětí jsem vždycky chtěla a moc je miluji. Pokud máte ale jinou představu o životě, tak proč ne? Není na tom nic špatného, právě naopak, sama si uvědomujete, že matkou být nechcete a znáte své důvody. Vždycky se najdou lidi, kteří vás za to odsoudí, ale je to jenom váš život, tak si ho žijte podle sebe!

13 -M -M | 26. srpna 2016 v 22:56 | Reagovat

Nechcem ťa tu nejako analyzovať, veď predsa nepoznám teba ani celý tvoj príbeh, ale najmä zo záveru mi to pripadá tak, že sa detí skôr bojíš. Že sa bojíš, že by si bola presne taká istá, ako niekto, kým nikdy byť nechceš. Mať alebo nemať deti je veľké rozhodnutie a určite pokladám za rozumnejšie deti nemať, pretože viem, že sa na to necítim ako to, že sa šmykne, decko si nechám, ale celý zbytok života nemáme čo do huby.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama