Suicidní snění aneb nejzákladnější právo

29. srpna 2016 v 12:00 | Lina Dee
Před časem mi napsal kamarád, že má v dohledné době v plánu ukončit svoje pozemské bytí. Chtěl si ještě uspořádat pár věcí a pak teprve se zabít. Ještě k tomu nedošlo, ale věřím, že dříve nebo později se mu to povede. Nepovedených pokusů za sebou pár má, a jednou to vyjít musí. Vymámila jsem z něho pár písniček, u kterých na něj budu moct vzpomínat ale ani půlslovem jsem se nesnažila mu jeho záměr vymlouvat. Proč? Protože právo na sebevraždu beru jako nejzákladnější.

Člověk má několik práv a povinností, které ale s Listinou základních práv a svobod absolutně nesouvisí. Jako první má povinnost se narodit. Nikdo se ho neptá, jestli vůbec chce a zda do téhle rodiny. Má právo žít a povinnost zemřít. Ale k této povinnosti se ještě pojí právo zvolit si kdy. Nechci tu být? Ok, můžete mě přesvědčovat, argumentovat ale stejně nemáte sebemenší šanci mi v tom zabránit. Kdo to chce, opravdu to udělá a čím více to chce, tím definitivnější zvolí způsob. Například Iveta Bartošová, která zvolila naprostou tutovku - skok pod vlak.
Vždycky byly nějaké síly, nebo řekněme mocnosti, které se snažily lidem tohle právo vzít. Ať už zákonodárci, nerozumějící tomu, že tohle právo je nad všechny zákony, či církev, považující náš život za boží dar. Když je dar ale poněkud danajský, co s tím? Tlačítko On/Off bychom hledali marně, proto je k odchodu potřeba jedna důležitá věc - odvaha. A tu najde jen ten, kdo opravdu nevidí jiné východisko.

Pokud se ale někdo rozhodne, že tohoto práva využije, měl by to udělat nesobecky. Ne tak, jak jsem mnohokrát zažila, že za sebou nechal nevyřízené věci a zdeptanou rodinu. Protože nejen k sebevraždě, ale i k životu je potřeba odvaha. Zejména ve stavění se k problémům. Pokud se někdo zabije, jen aby utekl před malichernými starostmi, aniž by předtím obstaral své nejdůležitější věci, je srab. A pokud se předtím ještě rozhádá s rodinou, přáteli atd. aby za jeho smrt cítili vinu, je to ještě navíc sobec. A to by být nemělo. Nezmiňuji skokany pod vlak, kteří svým činem naštvou ještě stovku lidí ve vlaku, zastaveném kvůli uklízení kolejí.

Trochu jsem se zamotala do toku svých myšlenek, jak je u mě obvyklé, takže: Na sebevraždu má každý právo a nikdo nemá právo mu v tom zabraňovat. ALE sebevrah by měl mít tolik úcty ke svému okolí, aby jim svou smrtí nezpůsobil mnoho problémů a větší psychickou újmu, než tu, kterou tak jako tak budou mít, protože ztratili blízkého člověka.
 

42 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sonya Sonya | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 15:19 | Reagovat

Awww, holka, ty sa mi páčiš! Súhlasím s každým jedným slovom, ktoré tu píšeš. Ako viacnásobný neúspešný samovrah (áno, som priveľký idiot ešte aj na to, aby som sa efektívne zabila) som pochopila nie tie drísty, ktoré ľudia vedú, typu "si sebecká", "chceš iba upútať pozornosť", etc., etc., proste bullshity, ale to, že toto právo ti ľudia upierajú iba preto, že sa to tak nejak patrí, zachrániť "cenný" ľudský život. A potom sa naňho beztak všetci vyserú. Jedna exkamoška mi raz napísala: Na tomhle světě není místo pri lidi, jenž nechtějí žit. A to si teda myslím.
Palec hore za článok (y)

2 Lálí Lálí | 29. srpna 2016 v 21:35 | Reagovat

Víš, ono je to těžký. Během posledních dvou let táta dvakrát přednesl, že se zabije a zmizel. Nedalo se mu dovolat, nic. A ty kecy, že nám to chce tím ulechčit, jsou v tomhle podání bohapustý kecy, protože bychom to od**aly se ségrou s plnou parádou.
Osobně jsem toho názoru, že pokud člověk ztratí sílu a chuť žít, měl by zkusit ten život věnovat něčemu, kde by mohl najít využití. Armáda? Lékaři bez hranic? Dobrovolníci v Etiopii? Je jedno jak. Můžeš umřít na tyfus a zachránit předtím desítky životů. A dát tomu aspoň trochu smysl.

3 Martin V. Martin V. | 30. srpna 2016 v 11:21 | Reagovat

Naťukla jsi moje intimní téma - sebevražda. I když je součástí naší společnosti, je stále tabuizovaná nebo zlehčovaná. Já osobně jsem svým postojem k ní na pomezí osobní svobody a odpovědnosti za svůj život a své blízké. Už mnohokrát se mi v životě osvědčilo řčení "Chceš-li přežít největší bolest, vyčkej pět minut od okamžiku, kdy se zdá vše ztraceno". Někdy se však stane, že už se řemen nenahodí, protože se nenajde nikdo, kdo by se obětavě umazal od šmíru a člověk sám už nemá sílu. Je bezdětný, osamělý, starý a jeho život je uzavřenou smyčkou. Každý člověk je jinak odolný. Někdo vydrží, když na něm štípou kmeny a někdo se zhroutí pod sirkou. Virginie Woolfová napsala "Stále hledět životu do tváře, milovat jej, pamatovat si, jaký byl, a včas jej ukončit." Přeju sobě, Tobě a všem, abychom měli vždycky sílu řemen nahodit. I když mě občas optimistický kecy štvou, on ten život za to vážně stojí, ačkoliv někdy drhneme kolenama o štěrk. ;-)

4 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 30. září 2016 v 12:07 | Reagovat

S většinou souhlasím, ale myslím si, že na to člověk NEMÁ právo, dokud je naživu jeho rodina. Myšleno máma, táta..

5 Shantia Shantia | 30. září 2016 v 12:23 | Reagovat

ak sa chce niekto zabiť, tak asi nie je niečo v poriadku predsa a to treba riešiť. ukázať človeku, že život je pekný, že sa ho oplatí žiť. a ako už hovoríš, že je to jeho právo, tak je už snáď na ňom kedy, ako sa zabije, či zanechá za sebou spúšť alebo nie..pravdepodobne má problémy sám so sebou a nie ešte aby riešil problémy s tým aby tým rodina čo najmenej trpela...život je to jediné skutočné právo, ktoré človek má a umenie ako ho žiť, na to musí prísť každý sám, ale samovražda predsa nie je odpoveď. ja hovorím, že sa vždy oplatí žiť, môžeš zažiť veľa zlého ale aj dobrého, čo ťa bude napĺňať a rozvíjať...ak niekto stratí tento zmysel, tak mu treba dať šťuchanec, aby prišiel na iné myšlienky a videl svet z tej krajšej stránky. bárs aj kúpiť mu psa, nech sa má o koho starať...áno, každý si žijeme svoj život a je na nás ako s ním naložíme, ale život je dar, ktorý vám bol daný a je práveže smutné ak mladí ľudia premýšľajú nad samovraždou...

6 R. R. | Web | 30. září 2016 v 13:22 | Reagovat

upřímně nevím, co si o tom myslet. samozřejmě, že pokud se někdo zabít chce, určité právo na to má... na druhou stranu, podle mě bychom jako povinnost měli brát i to, snažit se se s životem nějak bojovat a vytřískat z něj alespoň něco, než odejdeme. je tolik možností a způsobů, jak se se spoustou věcí vypořádat a pokud má člověk přátele, o který se dá opřít, myslím že je brzo házet flintu do žita :)

7 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 30. září 2016 v 13:24 | Reagovat

No já bych nebránila nikomu, kdo je např. nevyléčitelně nemocný, ale u mladého zdravého člověka bys¨ch se snažila sebevraždě zabránit.

8 Narcis Narcis | Web | 30. září 2016 v 13:49 | Reagovat

[2]: Dost dobrej názor!

Nevím, jaký na tohle téma mám názor. Asi o něm musím víc přemýšlet. Teda ne že bych nad sebevraždou přemýšlela málo, ale nedokážu to prostě teď nějak subjektivně a ani objektivně posoudit.

9 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 30. září 2016 v 14:08 | Reagovat

[8]: To samé si také myslím.

10 Ad Ad | 30. září 2016 v 14:30 | Reagovat

Právo zabít se sice každý má, ale problém je ten, že se nikdo doopravdy zabít nechce a kdyby někdo vyřešil problémy, kvůli kterým se chce zabít, pak se nezabije. Sebevražda je posledním výkřikem o pomoc. - Studuju psychologii... Rozhodně není v pořádku sebevraždu někomu schválit a připadat si ještě osvíceně a pokrokově. Takový člověk potřebuje pomoc a ani sám si sebevraždu nepřeje, je to ale podle něj jen poslední východisko jeho situace. Druhý člověk by se měl zachovat tak, že by mu v tom měl za prvé zabránit a najít pro něj pomoc, pomoci mu.

11 Amia Amia | Web | 30. září 2016 v 14:50 | Reagovat

Přesně! Proč já sakra nikdy nesepíšu vlastní myšlenky včas? (podobný článek mi leží v šuplíku už skoro rok)

Život je to jediné, co je opravdu jedině apouze naše. Ani to jméno jsme si, až na pár vyjímek, nezvolili sami. Sebevrazi nejsou sobci. Sobci jsou ti, kteří kvůli svojí vlasgtní potřebě nadávají tomu, kdo chce svůj život ukončit.

(A teď si jdu číst komenty)

12 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 30. září 2016 v 15:05 | Reagovat

[4]: a co v případě, jsou li ti rodiče ti, kdo dot čnému zničili život?

[5]: kdo se cítí na dně, tomu takovéhle věci nepomáhají. Zažila jsrm dobu, kdy jsem dokázala jen sedšt a čučet fo zdi.byla jsem tak zničená, že kdybych neměla fobii ze smrti, rozhodně bych tu nebyla. Proto nesouhlasím ani s [10]: protože člověk se může chtít zabít i bež těch šílenýcj neřešitelných problémů. Tiše, beze svědků a dopisu na rozloučenou. Nikdo se mě neptal, jestli tu chci býr a já stále vím, že nechci. I kfyž mám vše, co by leckdo chtěl.

13 furahayamaisha furahayamaisha | E-mail | Web | 30. září 2016 v 15:05 | Reagovat

No, jako ano, je to každého věc, ale i tak si myslím, že by si lidé  neměli brát svůj život. Pokud máme v životě nějaké těžkosti, špatné období něco tak něco, zase to přejde. Ale možná jsem až moc optimista...

14 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 30. září 2016 v 15:50 | Reagovat

Psala jsem z mobilu, pardon... doufám, že i tak je to čitelné. Případně přeložím.

15 Astaer Astaer | E-mail | Web | 30. září 2016 v 15:52 | Reagovat

Sebevražda je objektivně špatná, tudíž na konání něčeho špatného nemůže existovat právo. Člověk má svobodu, kterou může zneužít takhle špatně, ale právo na sebevraždu opravdu není. To ví i např. náš právní stát (ať přímo nebo nepřímo někoho navádět, podporovat a radit mu ke spáchání sebevraždy je trestný čin).

A nesobecky provést sebevraždu je protimluv, sebevražda je vždy sobecký čin, nejen vůči pozůstalým, ale i celé společnosti (jak tu někteří píšou, člověk se může realizovat třeba u lékařů bez hranic apod. a tím přispět ke společnému dobru).

Myslím, že lidi by si měli víc uvědomovat to, co chce sdělit tohle video:
„Vážme si svoj život,....“
https://gloria.tv/video/mBQo6wGAZUJa2dbjHqyiowbx7

16 ra.innie ra.innie | E-mail | Web | 30. září 2016 v 16:16 | Reagovat

Naprosto s tebou absolutně ve všem souhlasím. Pokud bych já psala článek o sebevraždách, použila bych velmi podobné myšlenky jako ty. Nejvíce mě iritují ty osoby, které se danému sebevrahovi snaží pomoct. Pokud onen člověk stojí např na mostě, na druhé straně zábradlí, a záchranáři se ho snaží přemlouvat, aby neskákal a sebevraždu mu rozmlouvají, mě dokáže pěkně vytočit. Jak píšeš, je přeci každého právo opustit dobrovolně tento svět. Mají ho nechat skočit, když si to daný člověk svobodně přeje a ne ho přemlouvat.

17 Bezejména Bezejména | 30. září 2016 v 16:40 | Reagovat

Život ti dali rodiče. Nemáš právo si ho brát. Vyjma opravdu extrémních situací.

Jako správná kamarádka by si mu měla sehnat pomoc, ne psát nějaký výplachy na blog.

18 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 30. září 2016 v 16:46 | Reagovat

[15]:  tohle je skoro rétorika minulého režimu, včetně toho poškození státu. Mimohodem, vážně si myslíš, že ublíýovat sobě je lepší, než kednou ublížit okolí?

19 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 30. září 2016 v 16:50 | Reagovat

[15]: Ale je, člověk si může dělat naprosto, co chce. Člověk je svobodná bytost.

Zajímavé, tak krátká úvaha a tak věcně podaná... Bez emocí, bez zbytečných camců okolo. Bereš tohle citlivý téma se zdravým rozumem, díkybohu za lidi, jako jsi ty.

20 Simona Gray Simona Gray | Web | 30. září 2016 v 17:12 | Reagovat

Samovražda sa podľa mňa tabuizuje najmä kvôli rozšíreniu kresťanstva, ktoré ju zakazuje - ale pravdou je, že náš život je náš a ak to niekoho nebaví, feel free to put a bullet in your head. Len...by sa mal ešte predtým nad tým poriadne zamyslieť - možno bude niekomu chýbať.

21 pavel68 pavel68 | 30. září 2016 v 17:20 | Reagovat

[4]:Kdo nezažil od rodičů teror a šikanu, nikdy by tohle nenapsal...

[17]: Rodiče se Tě ptali, jestli tady chceš být??? A jak se k Tobě pak chovali???

22 Ross Hedvicek Ross Hedvicek | E-mail | 30. září 2016 v 17:27 | Reagovat

Smarja pano, zabijte se vsichni a bude klid...

23 Eliss Eliss | Web | 30. září 2016 v 17:32 | Reagovat

Nesouhlasím, rodiče tě přivedli na svět a ty nemáš právo si ho jen tak svévolně vzít...

24 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 30. září 2016 v 17:37 | Reagovat

[23]: Ptal se mě někdo jestli chci? Ty hnusný růžový bačkory co jsi dostala pod stromeček prostě budeš nosit, protože ti je dala babička. A co když ne?

25 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 30. září 2016 v 17:38 | Reagovat

[23]: A vsaď se, že to právo mám. Kdo mi v tom zabrání a jak?

26 Ad Ad | 30. září 2016 v 17:49 | Reagovat

[12]: Tak to by byl nějakej divnej člověk, kterej by se chtěl zabít jen tak bezdůvodně ne? A nikdo se nerodí s tím, že tady nechce být.

27 L.G. L.G. | E-mail | 30. září 2016 v 18:53 | Reagovat

Ohlášená sebevražda?! No nevím, v průběhu let se mně zabil spolužák, kamarád a 2 kolegové. Ani o jednom to nikdo z jejich okolí netušil, nikdo to nečekal. Prostě to udělali.
Bohužel...

28 Crystal Crystal | 30. září 2016 v 19:02 | Reagovat

Právo na to má, to iste, ale čo čaká po smrti? Červený koberec a zlatý zámok? Podla mňa sú veci, pre ktoré sa oplatí žiť, ak sa mi nechce žiť tu, môžem odcestovať preč a začať žiť úplne inak. Síce si nevyberiem, či chcem žiť, ale môžem si vybrať ako chcem žiť. A myslieť aj na tých, čo zostanú. Samovražda môže byť cesta, ale určite by som si ju nevybrala a keby som vedela o niekom blízkom, ktorý chce spáchať samovraždu, určite by som ho odhovárala. Ale je to, samozrejme, na každom z nás.

29 Wendy Wendy | Web | 30. září 2016 v 19:32 | Reagovat

Přesně... když tu někdo bejt nechce, tak ať si to jde hodit. Jenže by si takový člověk neměl žádat publikum. Prostě by to měl udělat na tajňačku a né se ještě svým "zákeřným" plánem chlubit:)

30 Astaer Astaer | E-mail | Web | 30. září 2016 v 20:08 | Reagovat

[18]: Prosím, líp čti, zdá se, že nerozumíš mému komentáři. O poškození nějaké státu nepíšu ani slovo, píšu o společnosti jako celku. A ta otázka je zcela manipulativní.

[19]: Ne, takové právo neexistuje, osobně o žádném nevím, pokud ty ano, tak mi najdi právo na jakýkoliv zločin.
Jinak taky píšu, že člověk je svobodná bytost, že má svobodu i k takovému hroznému činu. Nechápu, kde je problém, když v druhé větě píšeš to samé, co já. :-?

31 Zoderin Zoderin | 30. září 2016 v 20:08 | Reagovat

Je strašné jak to berou někteří lidé tak primitivně.

Sebevraždu bych chápala jedině v případě, kdy by si člověk naděloval život sám od sebe. Mohl by si říct: "Tak a teď se narodím, prostě ten život musím zkusit". V tom případě je jen na nás, kdy se rozhodneme ho ukončit. Tu věc, kterou jsme si zvolili, zase zahodit. Ale když nám ji někdo nadělí, nějaká neviditelná síla, tak jen proto, abychom na tomto světě něco vykonali. A konáme a konáme, jsme tu až do posledního dechu. Zabít se znamená pohrdat tím největším darem, který jsme mohli dostat. A nikoho nebudou zajímat okolnosti.

Vaši rodiče (popřípadě rodič)vložili takových peněz do stravy, kroužků, oblečení, hraček, vzdělání no zkrátka do toho, aby z vás udělali zdravého, práceschopného člověka. Tolik učitelů s vámi mělo trpělivost, aby vás našprtalo všechny ty vědomosti, babička vám tolikrát vařila dobrý oběd, maminka vám stlala peřiny a bratr... Bratra máme všichni rádi. Inu, spousta lidí se podílelo na vašem charakteru, a jenom díky vaší slabosti teď zahodíte vše, co jste budovali celý život.

A onen život - to není něco, co vlastníme. Život vlastní nás. Myslíte si, že život je váš? Že si s ním můžete dělat co chcete? Každá nemoc vás může skolit, každý člověk vám může podřezat hrdlo a vy s tím nic neuděláte, takže život není váš. Jeho úkolem je, abyste žili co možná nejvíc šťastný život, ale některé životy mají problém toho svého človíčka vůbec udržet při životě. To je myslím, dost smutné.

Myslete na maminku, a jedno jestli ta vaše byla třeba narkomanka, prostitutka nebo patnáctka, matka jako matka. Nosila vás pod srdcem devět měsíců, trpěla bolestmi zad, ráno co ráno zvracela a nakonec to vše zakončila bolestivým porodem. A to není zdaleka všechno. Chci jen poukázat na to, kolik práce dalo nejen vás vychovat, ale také stvořit vás.

A vy si ten život klidně odeberete. Ale to přece není hračka, která se nám už nelíbí, ani časopis, který jsme již přečetli.

32 Lukáš Hála Lukáš Hála | Web | 30. září 2016 v 20:33 | Reagovat

Krátké,výstižné, a i když se dívám na věci jinak  a možná právě proto, bylo to pro mě poučné čtení. Díky.

33 petrflasar27 petrflasar27 | Web | 30. září 2016 v 20:51 | Reagovat

Každý si vybírá svoje rodiče a v jakém prostředí se chce narodit.  Na rodiče se nelze zlobit,protože dělají to nejlepší, čeho jsou v dané chvíli schopni( ostatně jako každý).   Každá smrt je sebevražda - vlastní rozhodnutí. Každý okamžik rozhoduješ, co zažiješ příští okamžik.  A přece se většina rozhodne proto horší. Proč.?

34 Broken girl Broken girl | Web | 30. září 2016 v 21:22 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím... Nemám ráda, když někdo tvrdí, že takový lidé jsou sraby a nevidí, kolik odvahy je k tomu potřeba ;)

35 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 30. září 2016 v 22:41 | Reagovat

[31]: Ty mluvíš jako člověk, který přede všemi falšuje své nadšení z ošklivého dárku. To ale dělá většina z nás. Nemůžeš ale tuto jednoduchou konvenci aplikovat na drsné téma svobody s lidským životem. Sebevrah o život nestojí, neprosil o to a nikomu nic nedluží, protože nikde s ničím nesouhlasil a nic nepodepsal. Jde totiž o víc, než jen o hezkou náladu pod Vánočním stromečkem.

Babička mi uvařila oběd jenom proto, že sama chtěla. Je to dar, který mírně zavazuje na jen určitých úrovních. Jenom to, že mi uvařila oběd, neznamená, že jí pomůžu zakopat na zahradě mrtvolu. Ale znamená to, že jí třeba posekám zahradu. A neznamená to, že jsem jí plně oddán a dlužím jí svou existenci.

Tím, že nám život může každý vzít, akorát ukazuješ, že život je něco, co se vlastní. "Mé" je to, co mi lze odebrat. "Já" jsem to, co odebrat nejde. Život je můj, vlastním ho, můžu ho ovlivňovat dle své vůle, tedy ho i zničit.

Je to jen citové vydírání: "Nemůžeš udělat X, protože pak by všechno, co jsem pro tebe udělala, vešlo vniveč." Tím akorát člověk ukazuje své sobectví. Ospravedlňuješ kontrolu nad jiným lidským životem.

36 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 30. září 2016 v 23:12 | Reagovat

[35]: teda.... ty mi mluvíš z duše.

37 ukradenaslova ukradenaslova | E-mail | 30. září 2016 v 23:45 | Reagovat

Celkem se článkem souhlasím. Přítelova matka se před roky neúspěšně pokusila o sebevraždu, ale spíše šlo o volání po pozornosti. Před 2 dny to zkusila znovu. Je velmi nemocná, nemůže moc chodit, má velmi křehké kosti, cukrovku a další nemoci a ztratila i většinu přátel. Přítel s ní takto měl už od dětství trable, někdy se i opíjela a vyváděla, musel volat policii... Na jednu stranu ji chápu, že má šíleně těžký život a už prostě žít nechce, ale to, jak se chová ke svému synovi, nepochopím. Je vidět, že ho má ráda, ale je to prostě od ní hnusné - pohádala se s ním, křičela, že nechce žít a nikdo se o ni nezajímá a nikomu chybět nebude (což samozřejmě není pravda, všichni ji o tom do nekonečna přesvědčují) a potom v noci odjela na svém vozíčku pryč a nebrala telefon. Volala se policie a přítel po ní pátral i s kamarádem, všichni jsme byli polomrtví strachy. Nakonec ji po několika hodinách našli kolem třetí ráno v příkopě, předávkovanou prášky. Ještě se to do nemocnice stihlo. Nicméně v nemocnici, jakmile se ''vzpamatovala'' začala dělat scény a nepříčetně útočit na pracovníky a hulákat, že se stejně zabije... :(( Soucítím s ní, ale trhá mi srdce skutečnost, jak těžké to s ní přítel má a vadí mi, co vše musí zvládat...

38 stuprum stuprum | Web | 1. října 2016 v 2:19 | Reagovat

Všechny lidi, které potkám, přesvědčuju, aby si vzali život, že je nás zbytečně mnoho. Někteří uposlechnou, jiní ne. Půl na půl. Takže šiřte dál poselství sebevraždy, ať je náš čím dál míň, lidi, ať se nemusíme zničit válkami o zdroje. :(

39 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 1. října 2016 v 9:26 | Reagovat

Souhlasím, tímhle způsobem odejít mi přijde v pořádku.. Podobně jako se staří lidé samy vydali do pustin a prostě v pokoji odešli, když nadešel jejich čas.. Když člověk ví, že udělal všechno, co chtěl, proč čekat..

[38]: Je nás tu moc, to je pravda..

40 Š. Š. | 1. října 2016 v 9:45 | Reagovat

S tímto článkem nesouhlasím. Život je dar a zda ho budeme vnímat jako danajský, nebo ne. Ať už věříte v Boha nebo ne, život jsme dostali jako dar - nepatří nám, a nemáme tedy právo ho ukončit.

41 Eli Eli | E-mail | Web | 1. října 2016 v 9:47 | Reagovat

Opravdu souhlasím. Ale zároveň si myslím, že sebevraždu spáchá pouze "posera", který se bojí bojovat. Někdy ten boj stojí za to, ale to už se nikdy pak nikdo nedozví, že. S myšlenkou, že na ukončení svého života má člověk právo, ale souhlasím, a také rozhodně s tím, že by si člověk měl všechno vyřídit, než se do takové věci pustí. Jsme tu (možná?) proti své vlastní vůli, tak si můžeme vybrat zbytek a konec. Ale je potřeba tím způsobit co nejmenší trable svému okolí. Pěkný článek.

42 Eliss Eliss | Web | 1. října 2016 v 11:05 | Reagovat

Zaujaly mě reakce na můj komentář. Ale svůj názor nezměním. Měla by ses snažit svému kamarádovi pomoct, a ne jen čekat až se zabije. Sebevražda je tu totiž pro slabochy, co se nesrovnají se svým životem. Uvědomuje si třeba, jak ublíží své rodině a lidem kteří ho mají rádi? A ty se k tomu stavíš jak? Je ti jedno, že už tu jednoho dne prostě nebude? Vážně mě dnešní svět překvapuje...

43 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 1. října 2016 v 11:15 | Reagovat

[42]: Ten kamarád to tu čte, možná se ti k tomu vyjádří. Každopádně ibkdybych se obto snažila, netuším, jak bych mohla pomoci člověku kterého 1) skoro neznám a který 2) o pomoc moc nestojí a 3) nedokázali mu pomoci ani lékaři ani léčebna. Rozhodně nesouhlasím ale s tím, že sebevražda je věc slabochů. Znám dost lidí, kteří svůj život ukončili a poslední, co bych si nich mohla myslet, že jsou slaboši. Slaboši jsou lidé, kteří se pro vlastní prospěch snaží udržet tu člověka, který nechce. Slaboch jsem já, která až nenávidím život, mám hrůzu že smrti.

44 M. M. | 1. října 2016 v 11:58 | Reagovat

Sebevražda je zlá. Stejně tak jako člověk namá právo zabít jiného člověka, tak nesmí zabít sám sebe.

45 Clariena Clariena | Web | 1. října 2016 v 12:00 | Reagovat

Nejvíce smutné je, že se ani nesnažíš mu pomoct, když vidíš, jak na tom je. Možná by pak změnil názor a ještě by to se životem zkusil. Stejně se podle mě narodí znovu a opět bude řešit ten samý problém dokola, než ho opravdu nevyřeší. V tom lepším případě, samozřejmě.

Nikdy nevíme, co se skrývá za zrcadlem. Stejně tam jednou všichni skončíme. Proč ale tak předčasně?

Nesouhlasím s tím, že jedinec, který spáchá sebevraždu je silný. Pravá síla je v tom, ji nespáchat a postavit se životu čelem. Vždycky se najde někdo, kdo je na tom hůře než my a žije hrdě se vztyčenou hlavou dál. Takoví lidé pro mě budou vždycky vzorem.

46 M. M. | 1. října 2016 v 12:07 | Reagovat

Život má nevyčíslitelnou hodnotu a je špatné jej ničit

47 Tonino. Tonino. | 1. října 2016 v 12:52 | Reagovat

Všetko to vyplýva z neznalosti toho, že pozemskou smrťou sa to nekončí, ale pokračuje ďalej, o 1000 krát horšie, kde bolesť neprestáva, pokiaľ sa niečo nepochopí, neoľutuje zo záväzkom, že už nikdy viac...

48 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 1. října 2016 v 13:07 | Reagovat

[47]: Na karmu nevěřím. nejvíc trpí nejhodnější lidi, co znám.

49 Tonino Tonino | 1. října 2016 v 14:03 | Reagovat

[48]: To nič, raz príde nato, že mala, lebo aj u nej to iné nebude... ;-)

50 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 1. října 2016 v 15:42 | Reagovat

[5]: A to je ten problém. Hrozně se mi "líbí" ty kecy o tom, že je třeba člověku ukázat, že život je pěkný. A jak to uděláš? Seženeš mu novou rodinu, když ho ke konci dohání jeho vlastní šílená? Najdeš mu přítele/přítelkyni, kteří s ním budou mít tolik trpělivosti a náhlé lásky, že ho provedou nejhorším? Vyvineš lék? Dáš mu pár set tisíc, aby se mohl vyhrabat se svrabu s bydlením/prací nebo mu tu práci rovnou dáš? A co když má opravdové deprese a nemá sílu pracovat a komunikovat s lidmi? Řekneš kouzlo a ony se mraky roztáhnou? Nebo myslíš, že ho stačí vzít do zoo a na nákupy a hle, krize je pryč? Nebo se na něj budeš usmívat a cpát mu, že život je hezký, a jenom to tím vlastně zhoršovat? Pokud nejsi jeho partner, rodina nebo nejbližší přítel, tak mu ukážeš leda kulový, protože je-li někdo v takových problémech, že to chce ukončit, tyhle kecy ho v nejmenším nezajímají a pokud s ním aktivně na tom problému nezačneš pracovat, tak mu neukážeš nic. On totiž dotyčný už většinou nechce nic překonávat a řešit. On není blbej, on ví, že v životě může být fajn a kdyby byly věci jinak, tak by i pro něj byl hezký, jenže nejsou a on se s tím hodlá přestat mrnit, takže buď ho aktivně dokopeš nebo si ty kecy můžeš nechat. Mají stejnej účinek, jako reagovat na to, že někoho vykopli ze školy, že bude v pohodě. Možná bude, ale k čemu mu to teď je, po týhle větě ho zpátky nevezmou. Naopak ukazovat, že "život je pěkný" mi přijde kontraproduktivní. Vždycky jsem tehdy v jednom velice těžkém období akorát propadala hlouběji, když jsem viděla štěstí jiných, když svítilo sluníčko a když se všichni radovali. A to jsem to ještě překonat mohla, mít k tomu opravdové deprese, nevyléčitelnou nemoc nebo skončit na ulici, tak to fakt nedám a tím spíš to zabalím, když do mě tohle bude někdo hučet. Vždyť tím vlastně říkáš: "však život je v pohodě, podívej se jak ostatní nejsou takový lůzři a nebrečej tady, tak se vzchop!", jenže... to není cesta.

51 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 1. října 2016 v 15:43 | Reagovat

[46]: Pro tebe možná, pro jiné ne.

[44]: Jenže jiný člověk není já. Cizí auto není moje auto. Nemáš právo ničit cizí auto, ale svoje si klidně rozmlať, pokud tím samozřejmě nevystavíš nebezpečí někoho jiného.

[40]: Od koho dostali? A navíc jsme o něj nikdy neprosili. Pokud ti darovaná kytka vyvolává alergickou reakci, pokud ti obrovská nevkusná darovaná váza překáží, pokud nemáš kde ubytovat darovaného koně, pokud ti darovaný dům padá na hlavu, není od věci tyto věci to vyhodit nebo prodat.

[38]: Ááámééén! :-D

52 M. M. | 1. října 2016 v 16:12 | Reagovat

[51]: Lidský život ale nemůžeš srovnávat s autem..

53 Sonya Sonya | E-mail | Web | 1. října 2016 v 16:59 | Reagovat

[31]: Že vraj "brata máme všetci radi", haha, už len toto ma presvedčilo, že tvoj komentár bude bullshit

54 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 1. října 2016 v 17:40 | Reagovat

[30]: Je to jednoduché. Možná neni vhodný slovo v tomhle kontextu používat výraz "právo". Jde o to, že si člověk vždycky může dělat, co chce. To neni o právu, to je prostě o tom, že má absolutně svobodnou vůli. Mimochodem, napsat, že je sebevražda objektivně špatná je pitomost. Tady už to slovíčko využít můžu...kdo ti dal právo říkat, že je sebevražda objektivně špatná? Jsi snad sebevraždou ty sám? Nebo s ní máš zkušenosti tak důvěrné, že si můžeš dovolit takhle hodnotit? Špatná, dobrá...božemuj, co je to za zjednodušenou rétoriku...
A chtěla bych vidět, jak bys v klidu o "zlu sebevraždy" mluvil/a s lidma nadoživotí odkázanýma na lůžko, který  musí krmit sestřičky v nemocnici a vyměňovat jim plínky... Teda, za předpokladu, že jsou ti chudáci schopni mluvit.

[45]: Snažit se pomoct čemu? Má člověk za potřebí se neustále posírat ze situací, co ho obklopujou a snažit se pomoct všem umírajícím dětem v Africe do posledního? Všem umírajícím lidem ve válkách? Všem trpícím zvířátkům na jatkách? Proč pořád držet na svých bedrech celej svět? Díky, ne. Hrát si na mesiáše je píčovina.

55 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 1. října 2016 v 18:17 | Reagovat

OMFG.

Jak můžeme my, ti jakože na vrchlou inteligenčního řetězce téhole planety, být tak imbecilní, že se dobrovolně zabíjíme?

Sebevražda není únik, není to restart ani žádný blbý tlačítko. Je to konec. Naprostý, definitivní, nevratný. Je to naprosto nejníž, co můžeš klesnout, je to horší než všechny životní trable dohromady.

Pročpak se prosímtě ten tvůj kamarád zabíjí? Že mu nevyhovuje, jako co se narodil? Byl by radši nějakej černoušek?

Tohle je TAK zvrácený, tak neuvěřitelně pokřivený.

56 Clariena Clariena | Web | 1. října 2016 v 20:45 | Reagovat

[54]: Netuším přesně čemu, jelikož o to se s námi autorka článku nepodělila, takže to zřejmě ví jen ona. Víš, člověk kolikrát může pomoct i malicherností. Je to rozhodně lepší, než se na něj vykašlat a čekat až se zabije. Pokud člověk druhým oznamuje že se chce zabít, prosí o pomoc. Kdyby ne, dávno by to udělal.

A kdo říká držet na bedrech celý svět? Bavíme se tu o jednom člověku, nevím proč sem házíš lidi z války, děti v Africe a zvířata na jatkách...

Vzájemně bychom si měli pomáhat a držet pospolu. A to neděláme. Proto to dnes vypadá tak, jak to vypadá.

57 kurkiklanka kurkiklanka | E-mail | Web | 1. října 2016 v 21:26 | Reagovat

Ahoj. No, souvisím s tebou 50/50. Souhlasím s tebou v tom, že ti, kdo se zabijí, aby utekli před svými "problémy," jsou srabi. Jenže stejně tak úplně nesouhlasím, aby se někdo zabíjel... Zajímalo by mě - Měla jsi takový názor ještě předtím, než ti ten tvůj kamarád řekl, co chce udělat? Nebo si k takovému názoru došla až pak? Děkuji za odpověď, K.

58 M. M. | 1. října 2016 v 21:40 | Reagovat

[51]:I když se člověk cítí jako bezvýznamná troska, to nic nemění na hodnotě jeho života. Hodnota každého života každého člověka je stejná, bez ohledu na to, že má někdo pocit že jeho život cenu nemá.

59 zheclá vyšruganá es zheclá vyšruganá es | Web | 1. října 2016 v 22:10 | Reagovat

Sebevraždu chápu spíš u nemocných lidí, takže dejme tomu eutanazii. Nevím, jaké důvody k tomu má tvůj kamarád, ale možná by ten odchod nemusel brát tak definitivně, možná by stačilo se odstěhovat pryč, třeba na jinej kontinent a začít znova. Svět je velký, plný příležitostí a možností, včetně té sebevraždy...nikomu bych ale tohle právo neubírala (ano, je to právo).

60 stuprum stuprum | Web | 1. října 2016 v 22:18 | Reagovat

[58]: To se mi moc nezdá pravdě podobné. Že by měly všecky životy stejnou hodnotu. Asi záleží, pod jakou čočkou se díváš. Jsou tu přece prokazatelně lidi, kteří přispěli k progresu lidské rasy co do kvality žití! Třeba tvůj doktor gynekolog, vrcholoví sportovci bavící stadiony nebo co já vím, faraon (naučil nás balzamovat). Jiní, zlosyni a diktátoři, nás naučili akorát pohrdat ostatními a znevažovat superiorní ženské pohlaví. :)
Masoví vrazi specializující se na děvčátka pod zákonem též u rodičů a široké veřejnosti nejspíš nedosáhnou na medaili za zásluhy.

Mně je jedno, jestli umře hypotetický Pepa z Suchdolu na předávkování narkotiny, nebo zda zahyne Jarek Klaun v rodinném kruhu obklopen dvanáctero vnuky a vnučkami. Ale zatímco ten první dělal akorát příkoří a bavil pouze zaryté cyniky, onen zasloužilý dlaždič, který pilně pracoval celý produktivní život, za sebou zanechal stopy, které zajištují lidské rasy přežití. Proto Jarkovi přiznám kredit a jeho smrt mě spíš zasáhne, kdybych ho býval znal.  :)

61 Bublushka Bublushka | Web | 1. října 2016 v 22:39 | Reagovat

sebevražda možná chce velkou odvahu ale stále je to srabáctví- člověk se necítí dobře a radši to vzdá a skončí to a nechá tu spoustu truchlících- přitom je daleko těžší a větší odvaha to nevzdat a s nezdarem se poprat... já víc obdivuju lidi, kteří překonali nějaké trable než ty co to vzdali jen protože se zrovna nedařilo... práce zabít se sice mají... ale znevažují tím ten dar života, který je tak vzácný že je hřích se ho tak malicherně vzdát
a nikdy není tak špatně aby se to nedalo nějak zvládnout
pro mě budou sebevrazi vždy srabi... soucítím s nimi, je mi jich líto- ale jsou to srabi... a to mi nikdo žádným argumentem nevyvrátí

62 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 1. října 2016 v 23:02 | Reagovat

[57]: Měla jsem takový názor pořád, zejména tehdy, když se mě lidi snažili naprostými zhovadilostmi odrazovat od vlastní sebevraždy. Proto se směju všem, kteří si myslí, že by dokázali člověku, který to vzdal najít smysl života

63 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 2. října 2016 v 0:11 | Reagovat

[58]: A v čem spočívá ta tvoje metafyzická hodnota? Jak se projevuje? Nemůžeš praštit do stolu a usmyslet si nějakou auru, kterou jakože máme všichni. Hodnota života smrtelně nemocného mongolskýho dítěte je menší než hodnota života Billa Gatese. Alespoň pro mne, neboť já bych si za parťáka do skupinové práce na protokol z fyziky vybral raději Billa než umírající novorozeně.

Je to stejná blbost jako tvrdit, že jsme si všichni rovni. Možná si nejsme finančně rovni, nejsme si společensky rovni, před soudem jsme si sotva rovni, ale hlavně že jsme si metafyzicky rovni!

[61]: "Má odvahu, ale stejně je to srab." Krásný!

Když lidi 11. září skákali z hořících budov, čímž volili jistou smrt a byla to doslova sebevražda, byli to srabi? Měli čelit jedovatým plynům a ohni jenom proto, aby měli v očích lidí jako ty odvahu a uznání? Myslím si, že jejich sebevraždu neodsuzuješ jako srabáctví. Toto byla strast těla - všechno okolo tebe hoří, dusíš se a dřív nebo později umřeš. Udělej si analogii k trápení duše - je to úplně stejné a vylévají se stejně silné stresové hormony.

64 Baryn Baryn | Web | 2. října 2016 v 1:25 | Reagovat

Hm, říkala jsem si, jestli se bude řešit otázka útěku před problémy a jestli i tak to shledáš jako naprosto ... v pořádku? Jsem ráda, že na tohle máme stejný názor, že když už se člověk rozhodne odejít, tak s urovnanými věcmi. Nechat rodinu v dluhu je opravdu pěkná sviňárna. Ale nemyslím si, že zanechat za sebou zaopatřenou rodinu je o moc lepší ... budou truchlit. A ať už je nebožtík zanechá v sebelepší finančí situaci, přijde mi sobecké někoho nechat se trápit, nechat brečet, smutnit, truchlit ... Už jen proto bych se nikdy nezabila.
Jinou záležitostí jsou lidé, kteří už opravdu nikoho, kdo by na ně vzpomínal a kdo by pro ně smutnil, nemají.

Člověk na sebevraždu právo má. Člověk má v podstatě právo dělat cokoliv se svým životem, ale to neznamená, že je to správné.
Asi bych rozmlouvala sebevraždu každýmu. Ne proto, že bych mu chtěla porušovat jeho lidská práva, ale proto, že by mi to bylo líto. Ne jeho líto, ale toho ... toho, že by skončil předčasně život, který by mohl být prospěšný, užitečný a fajn.

[63]: Jedna věc je k sebevraždě se rozhodnout kvůli špatné životní situaci, a druhá věc je zvolit příjemnější dobrovolnou rychlou smrt před tou pomalou, která by je ve věži čekala. Já bych to ani sebevraždou nenazvala třeba ...

65 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 2. října 2016 v 1:53 | Reagovat

[64]: A (hodně) špatná životní situace je taková pomalá smrt, nemyslíš?

66 Katuš Katuš | Web | 2. října 2016 v 3:43 | Reagovat

Sebevrazi jsou srabi. Toť vše. Neumí se porvat se životem? Ok, proč ne.

67 stuprum stuprum | Web | 2. října 2016 v 3:56 | Reagovat

Žít v neúnosných podmínkám, vystaven trvalé bídě, je mnohem horší druh umírání, než na jaký jsou lidi stavění. Proto není divu, že většina si radši hodí mašli. :D

Podívejte se, část z vás je dospělá, nemůže přece mít tak zjednodušený pohled na samomord.

Je odvážné se zabít, když nemáš proč žít? Asi sotva. Je to jen přirozené a rozumné. Ale to byste věděli, kdybyste o všecko, zač vám život stojí, přišli.

Je to zbabělé? Pokud nejsi zrozen pro boj, tak ti ani nic jiného nezbývá. Ani ti nic zvláštního nemusí být, stačí si představovat, že jsi chorý a trpíš. Jak o tom neustále přemýšlíš, představa nabývá stále hrozivější rozměry. Jsi zacyklen ve stavu, který se podobá uhnívání zaživa, je to nepředstavitelně bolestná záležitost. Proto volíš smrt. Smrt jako vysvobození z muk. Většině lidi stačí středně silné deprese, aby se poroučely do věčných lovišť. :)

A to si pište, že na světě jsou daleko horší věci než deprese. Pak se nabízí hodit flintu do žita. :D

Stejně jsi většině lidí na planetě šumafuk, tak si nesnaž nabulíkovat opak. :)

68 Frána Frána | Web | 2. října 2016 v 11:10 | Reagovat

Já si myslím, že pravda je někde na půli cesty. Sebevrahy bych vůbec neházela do jednoho pytle, naopak bych to radši rozdělila na dva různé případy - protože podle mě existuje jistá hranice, za kterou už je to v pořádku a blízcí by se neměli snažit. Podle mě by se neměl jen tak zabít mladý zdravý člověk, který má celý život před sebou. Neměl by se zabít ani postarší ale zdravý člověk, i kdyby měl dluhů, kolik chce. Když má člověk jakékoli problémy ale je zdravý, mělo by se mu pomoci. Protože takoví lidé opravdu jenom volají o pomoc, zdá se jim to jako jediné východisko.
A pak jsou tady ti, kteří tak úplně zdraví nejsou. Přijde mi, že kdyby se člověk zeptal, spousta lidí bude souhlasit s eutanázií, ale se sebevraždou ne. Protože ti lidé jsou přeci vážně nemocní a takový život žít nelze. Jenomže ony existují i psychické nemoce a nejsou o nic lepší než ty fyzické. Jediným rozdílem může být, že život si ještě sám vzít může - proč mu to tedy upírat? Snad jediným problémem je, že ta hranice mezi stavem, ze kterého se člověk ještě může dostat, a tím, kdy už ne, je neuvěřitelně tenká. A lidé v okolí to prostě nepoznají, psychické nemoci se narozdíl od těch fyzických vidět nedají. Pak je to jen a jen na uvážení toho konkrétního jedince.

69 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. října 2016 v 12:39 | Reagovat

[56]: Nesmysl, je vidět, že jsi se s tématem blíže nesetkal/a. Nemůžeš říct, že všechno oznámení sebevraždy je volání o pomoc.
Proč házím? Protože obě záležitosti se týkají stejně slepého soucitu, který je častou v obou případech naprosto zbytečný ke zlepšení dané situace. Jednoduše- i kdybysme se kolikrát postavili na hlavu a do toho levou rukou masturbovali, svět se kvůli nám neposere...
To není o vykašlání se, to je o respektování. A o důvěře.

[63]: Ámen ❤

[67]: Ta poslední věta ❤

70 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 2. října 2016 v 13:19 | Reagovat

Přemýšlím, jestli jsem tento článek komentovala či nikoliv, protože už je tu tooolik komentářů :D
Napsala jsi to stylem se kterým musím s tebou asi souhlasit i když sebevraždy se mi příčí. Takový budoucí sebevrah to musí mít utříděné v hlavě, musí mu chybět pud sebezáchovy a musí na to připravit i ostatní, ale o tom pochybuji, že to lze na sto procent. Ne každý má kamarádku jako jsi ty, která se s tím smíří (asi).

I tak jsem proti tomu. Přijde mi to nepřirozené. Třeba se pletu nebo jsem to už zapomněla, ale snad žádné zvíře (i ta výše inteligentní) si samo od sebe něco neudělá. Ale lidi to dělají, protože žijeme už daleko od přírody.

Pokud je to všechno ale psychicky únosný a s okolím vyrovnaný, tak by to asi šlo. Jen aby do toho nebyl uveden někdo další, kdo tomu asistoval. Jako třeba eutanázie (kapitola sama o sobě), kdy v Belgii byl skandál, protože slečna to chtěla ukončit touhle cestou kvůli depresím.

Ale upřímně by mě zajímalo jak reaguje okolí tvého kamaráda na jeho volbu? Z toho musí být poprask, ne?

71 Clariena Clariena | Web | 2. října 2016 v 13:26 | Reagovat

[69]: Většinou to tak s tím voláním o pomoc bývá. Ale výjimky se najdou všude. Mimochodem, ty ses s tématem blíže setkala?

Lepší slepý soucit, než slepota vůči světu kolem nás. Ta nikdy k ničemu dobrému nevedla, akorát nás všechny ničí.

Proč bych měla muset pouze přihlížet rozhodnutí druhého člověka, postavenému například na strachu, slabosti, nebo neschopnosti vyřešit problém? Nebyla by užitečnější například pomoc? Nebo alespoň pokus o ni? Co je na tom špatného? Respektovat se dá spoustu věcí, ale sebevražda je natolik zásadní krok, že se prostě nedá přirovnávat k normálním problémům, které se dají jen tak respektovat...

72 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 2. října 2016 v 13:39 | Reagovat
73 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. října 2016 v 13:41 | Reagovat

[71]: Ano.

Snažit se některé věci napravit a hrát si na mesiáše je kravina. Konec. Člověk nemůže za celej svět...

Zase říkám, hra na mesiáše je píčovina. Co je ti do rozhodnutí druhého člověka? Co je ti do jeho života, když nežádá pomoc? Budeš se mu do něj srát i přesto, že sám nechce? Ale ano, dá se respektovat. V případě, který popisuje autorka článku bude sice potřeba asi i více odvahy od druhého člověka, než od samotného budoucího sebevraha, aby se svobodnou vůli svého kamaráda nesnažil přetvořit k obrazu svému.

74 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 2. října 2016 v 13:46 | Reagovat

[71]: Ty si vůbec nepřipouštíš vůli toho člověka. Často jediná pomoc, kterou ten dotyčný chce, je aby mu všichni dali už konečně pokoj.
V takových případech se snažilo pomoct přehršel lidí, od okolí až po specialisty. Znám takové, kterým nepomohl ani dlouhodobý pobyt na psychiatrii. Vyšli ven a co udělali? Pomohla jim taková pomoc? Stáli o ni? Chtěli ji? Já vážně nemám koule na to přesvědčovat lidi o tom, že chtějí něco, co ve skutečnosti nechtějí. Proto jsem nedokázala pracovat jako pojišťovačka či telefonní prodejkyně. Protože já nemám právo kohokoliv přesvědčovat, aby se podřídil tomu, co si zrovna někdo vymyslí.

[70]: Zapomínáš na lumíky a kytovce a další:
http://zoom.iprima.cz/clanky/sebevrazdy-ve-svete-zvirat-ktery-tvor-si-sahne-na-zivot-nejcasteji

75 Clariena Clariena | Web | 2. října 2016 v 14:13 | Reagovat

[73]:

[74]:

Možná bude nakonec pravda někde uprostřed. Jelikož jsme každý jiný, na každého platí něco jiného, to znamená, že někomu pomoc od druhého člověka pomůže, někomu zase uškodí. Proto úplně nezavrhuji ani váš názor, který se týče toho nechat sebevrahovi klid. Možná jsme až příliš vysazeni na svůj názor a jedinou pravdu. Každý sebevrah asi bude potřebovat individuální přístup.

76 Silwiniel Silwiniel | Web | 2. října 2016 v 15:32 | Reagovat

Ano, člověk má právo se svobodně rozhodovat a naložit se svým životem, jak se mu zlíbí. Sama jsem si prošla obdobím, kdy jsem se pokoušela o sebevraždu a jsem moc ráda, že už je to za mnou. Problém je v tom, že pokud se chce někdo zabít, nemůže být psychicky zdravý. Přirozenost člověka je touha po životě a udržet se na živu za každou cenu. Proto si myslím, že každý, kdo má takové myšlenky, by se měl léčit ( a nemyslím to vůbec nijak urážlivě, já sama jsem si prošla léčbou). Vždy je nějaká naděje, nikdy by to člověk neměl vzdát. Proto i já bych se snažila takovému člověku pomoct, i když by o to nejevil zájem. Sama jsem si tím prošla a tak vím, jaké to je.

77 Tobiáš Balanda Tobiáš Balanda | E-mail | Web | 2. října 2016 v 17:55 | Reagovat

Tak s tím rozhodně nesouhlasím. Nikdo nemá právo zavraždit kohokoli jiného a ani sebe. Sebevražda nejenže je velmi sobecká, ale naprosto zvrácená. Nejenže sebevrah vůbec nebere ohled na okolí, jak na to budou ostatní lidé reagovat a jisté je, že velmi zle, budou z toho určitě jeho blízcí velmi smutní. Ale také se člověk vědomě zbavuje velkého daru, který mu byl od Stvořitele dán a to je dar života zde na zemi. Ať člověk učiní cokoli zlého, ať se člověk jakkoli proviní, tak ze všeho se může před Bohem kát, i z vraždy (dokonce i z více vražd). Ale z dokonané sebevraždy už ne. A navíc dokonaná sebevražda člověku znemožňuje se kát neboli činit pokání z čehokoli, co ten člověk spáchal.
Na svém blogu na téma sebevražda také píšu 2 články.

78 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 2. října 2016 v 17:56 | Reagovat

Ne, je to obráceně. Vůbec nebereš v potaz na život před životem a na život po životě.
Lidská duše má PRÁVO se narodit. Naplánovat si, jak co bude v jeho životě vypadat, aby to bylo co nejpoučnější a aby člověk zažil co nejvíc užitečných zážitků, aby se něco naučil, aby překonával překážky. Člověk má každopádně jedinou POVINNOST. A to, že když už si teda jako vynutil narození na téhle planetě v tomhle těle, v téhle době a mezi těmihle lidmi, na což teda čekalo dalších tisíc duší, že by měl dožít život až do konce bez sebevraždy. A není to jen otázka cti. Když se člověk zabije, je to jasný symbol toho, že už nechce žít. A proč takovému člověku umožnit, aby se případně po smrti doletěl na nějaké hezké místo a nebo se po čase narodil někde jinde? Když se člověk vzdá života, vzdá se i své existence. A jestli existuje nějaké peklo ze kterého není návratu, tak duše sebevrahů putují právě tam.
Takže ano. Člověk má jisté právo se zabít. Ale musí počítat i s tím, co ho čeká v posmrtném životě.

79 grey.t grey.t | E-mail | Web | 2. října 2016 v 18:12 | Reagovat

Povedené zamyšlení. myslím si ale, že je potřeba nezapomínat, že je rozdíl mezi dobrovolným rozhodnutím odejít ze života a touhou zemřít v následku psychické nemoci. Pak se nabízí otázka, do jaké míry je potřeba člověka léčit například z deprese, a když naopak jeho rozhodnutí zemřít plně respektovat jako rozhodnutí zdravého člověka.
Napadlo mě, že by se ti mohla líbit knížka Duše a sebevražda od Jamese Hillmana. Je to skvělé zamyšlení nad tím, jak psychoterapeuti přistupují k sebevraždám a mám dojem, že autor také zastává přesvědčení, že člověk, který je pevně rozhodnutý ze života odejít, na to má právo a (v kontextu té knihy) psychoterapeut už nemá právo mu v tom bránit.

80 M M | Web | 2. října 2016 v 18:41 | Reagovat

Já bych si netroufala soudit, které problémy jsou malicherné. Každý je natolik komplexní, aby měl celý vnitřní svět, krom toho, co vidíš navenek, takže se občas stane, že to, co jeden vnímá jako černý puntík, je pro daného člověka ve skutečnosti černá díra. Život bezpochyby dar je, ale přesně, jak říkáš - nikdo se tě nikdy nezeptá, jestli sis přála se s tím vším potýkat.
Taky mě fascinuje přesvědčení "musíme konat něco pro společné dobro". Společné dobro je kravina, a o člověka víc nebo míň, prostě ho jako druh nedosáhneme, leda, že bychom se přestali chovat, jako že nám to tu patří a ničit si pevnou zem pod nohama. Stejně jako přesvědčení některých, že dokážete člověku rozmluvit sebevraždu. Kdyby to pro něj bylo něco, v čem jste schopni mu zabránit - pak to znamená, že by to za a) vůbec neudělal, za b) se to pokusí udělat při nejbližší příležitosti znova.

Sorry, ale život* není pro každýho.

*to, čemu říká život naše společnost

81 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 2. října 2016 v 20:13 | Reagovat

[12]: no, nad tím už by se dalo diskutovat...

82 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 2. října 2016 v 20:15 | Reagovat

[74]: Ano, lumíci jsou ti hlodavci (snad), kteří se rozbíhají proti útesům a nikdo neví proč. Myslím, že se jedná o nějaký přesun, která si ta jednoduchá zvířátka ani neuvědomují. Třeba se snaží putovat někam a ejhle, on je tam sráz. Tohle bych nenazývala sebevraždou.

Co se týče kytovců, vím, že když naplavou na břeh je to záhada. Osobně si myslím, že se nesnaží úmyslně zabít (navíc tak pomalu a asi i bolestně), že se opět snaží najet na nějaký proud a že se také pletou a místo toho najedou na pevninu. Ta zvířata jsou dost chytrá natolik, aby snad pochopila, že takhle budou umírat dlouho.

Jinak o zvířatech a jejich "lidských vlastnostech" vůbec nepochybuji. Například delfíni záměrně vyhledávají běluhy a útočí na ně. O primátech co si dělají mezi sebou ani nemluvě. Ale sebevražda mi do toho stále nepasuje.

83 Zoderin Zoderin | 2. října 2016 v 21:18 | Reagovat

[35]: Zamyslela jsem se nad tvou odpovědí. Ty pleteš všechno dohromady snad ještě víc jak já xD.

[53]: Já si stačila přečíst to bullshit a bylo mi jasný, že to píše nějaký bullteriér.

[78]: Tak s tímhle naprosto souhlasím.

84 leanne009 leanne009 | Web | 2. října 2016 v 22:13 | Reagovat

Ahoj. Na samovraždu máme, zdá sa, veľmi podobný názor. Viď môj článok v linku. Osobne si tiež myslím, že keď je človek naozaj rozhodnutý, tak sa zabije. A na čo by tu bol, keď ho život nebaví? Na čo je to dobré? Aby viac trpel a zaslúžil si "nebo" a "raj" ako nejaký martýr? Je to každého osobná vec. A kecy o tom, že samovrahovia sú obyčjaní zbabelci, ma vedia dosť naštvať. Aj ja som uvažovala nad samovraždou, pretože som sa ocitla "na kolenách", a najhoršie na tom bolo to, že som mala pocit, že som na to SAMA. Žiadna rodina, ktorej vplyv by bol v takých situáciách určite nezanedbateľný, žiadni kamaráti. Všetci sa na mňa vybodli. Ironicky, najviac mi pomohli cudzí ľudia, ktorých som vlastne nikdy v živote nevidela. Asi to znie smiešne, ale boli to ľudia z Detskej linky dôvery, ktorí mi pomohli. Ale tieto myšlienky som vlastne nikdy nedokázala úplne "zahnať". Je to ako otvorenie plechovky, ktorú síce dokážete znova prikryť, ale už ju nikdy nezavriete úplne tak, ako bola pôvodne.
Tomu tvojmu kamarátovi želám veľa šťastia v ďalšom štádiu jeho života. Snáď mu bude lepšie v "inom živote".

85 Paranoea Paranoea | 2. října 2016 v 22:58 | Reagovat

Když nám rodiče dali život, nemáme právo ho ukončit. Takže když někoho zabije jeho matka nebo otec, je to jako v pořádku...?

Polemizovat nad obhajitelností sebevraždy je dost složitý. Už jen proto, že sebevražda se nedá přežít, takže nikdo nemůže říct, jestli to bylo správné rozhodnutí nebo ne. Taky si hodně lidí myslí, že lidé, co se pokusí o sebevraždu (nebo ji dokonají), nad ní uvažují každý den, celé dny nic nedělají, jen podléhají depresi a vlastně se ani nesnaží se sebou něco udělat. Bullshit. Nikdy jsem o sebevraždě neuvažovala, byly doby, kdy mi představa sebevraždy přišla naprosto nenormální a když jsem měla ve svém okolí někoho, kdo nad ní jen polemizoval, ještě jsem ho zpražila, co za ko*ota je, že to zvažuje. Haha. Dva pokusy a několikaměsíční pobyt v "blázinci" za mnou. Přitom kdokoliv se mnou přijde do kontaktu, ani na chvíli by ho nenapadlo, že má před sebou "psychicky vyšinutého" člověka. Lidé ve městě si klepali na čelo, co se mi muselo stát, že jsem udělala něco takového, vždyť jsem byla vždycky ta nejvíc optimistická a usměvavá dívka, co v ničem nikdy neviděla problém, vše zvládala vyřešit. Jenže to, co vidíte vy, neznamená, že je pravda. Do hlavy nevidí nikdo nikomu, jen ti, kteří tu hlavu vlastní.

Nejvíc mi v tomhle ohledu dal několikaměsíční pobyt na psychiatrii. Protože tam zjistíte, že existuje mnohem víc lidí s podobnými i daleko horšími problémy. Nemůžu říct, že mě mrzí to, že se lékařům dokázalo mě po několika dnech umělého spánku přece jen probudit. Ale ani nemůžu říct, že mě mrzí, že jsem to v tu chvíli udělala.

86 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. října 2016 v 22:59 | Reagovat

Pokud někdo dopředu řekne, že má v plánu se zabít, dost často to doopravdy nechce udělat, jen volá o pomoc. Potom má smysl si s tím člověkem promluvit.
Jo, každý máme právo umřít po svém. Ale člověk, který se chce zabít, to možná dělá proto, že si v těžké chvíli neuvědomuje jiná východiska. Pomoct mu je najít znamená pomoct mu žít spoustu dalších let. Byla by blbost pokrčit rameny a říct "Oukej, kámo, tak se zabij, to je tvoje věc."

87 Atia Atia | Web | 2. října 2016 v 23:59 | Reagovat

Taky jsem párkrát měla tyhle myšlenky, a když došlo na to, že bych měla ukončit svoji existenci, vždy mi blesklo hlavou to, že spíš než někomu ulevím, ublížím tím spoustě lidí na kterých mi záleží. A nemyslím si, že je to o odvaze jako takové, protože jak píšeš, ta je nutná jak k odhodlání žít, tak i ke kroku ukončit život vlastní rukou.
Zajímavá myšlenka, která mi vrtá hlavou už pár roků... Promyšlený článek a líbí se mi tvůj názor, i když s ním tak docela úplně nesouhlasím.

88 Amia Amia | E-mail | Web | 3. října 2016 v 16:41 | Reagovat

[67]: Většinou si teď ty komentáře už jenom čtu, ale tohle mě zaujalo.

,,A to si pište, že na světě jsou daleko horší věci než deprese. Pak se nabízí hodit flintu do žita."

Ty jsi depresi nikdy neměla, že?
Mrkni na tohle: http://videacesky.cz/video/stephen-fry-o-bipolarni-poruse
Na celé
kamrád tuhle poruchu má a vyprávěl mi o svfých depresích, viděla jsem ho v jeho depresích.
Horší? Děvče ne. Pravá deprese a smrt tvého dítěte, nic není horší.

89 Amia Amia | 3. října 2016 v 22:46 | Reagovat

[88]: Panebože, promiňte ty chyby. Vynechává mi klávesnice a nepřečetla jsem si to po sobě :-(

90 Týna Týna | 9. října 2016 v 19:37 | Reagovat

Myslím, že se dost pleteš. Život si zaslouží každý, ale je to dar. Pokud si sama život dát nedokážu, neměla bych se o něj pak připravit. Hodně to sklouzává k tomu, abych ještě rozhodovala nad životy ostatních. Rozhodně s tebou nesouhlasím. Sama si život dát neumím a proto si ho nesmím ani brát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama