Nesnáším tyhle noci

10. září 2016 v 7:05 | Lina Dee |  Myšlenky
Je tři čtvrtě na sedm ráno a já mám za sebou další z těch divně neklidných nocí, kdy nemůžu usnout kvůli neustálému toku myšlenek v mé hlavě. Z nocí, po nichž si se sebou nevím rady víc, než kdy jindy. Nocí, kdy nenávidím svoje tělo a svůj mozek, protože spolu nedokážou dohodnout a když už ano, tak jejich soulad trvá jen pomíjivou chvilku.
Mám za sebou spoustu článků, které se týkají pohlavní identity. Několik videí z FtM operací. A pak střih, najednou tu jsou čistě ženské emoce, kdy chci svatbu, jsem ráda za tu vobludu, co spí o dvě místnosti dál a... nevím si rady sama se sebou. Co to je? Vždyť já, i kdybych byla chlap, tak stejně budu pansexuál a bude mě rajcovat všechno, co se dá ošustit. Jako teď.
Jenže ty pocity jsou dotěrné. Jdu kolem zrcadla a to co vidím, nemá s ženskou moc společného. Vlasy na ježka, ocelové tunely v uších a hipster brejle. Chybí mi jen vous na lumberjacka a kostkovaná košile. A když mi hlavou bleskne: "to je to, co bys chtěla?" nemůžu odpovědět. Prostě nevím. Jednou je to tak, podruhé onak a nikdy ne stejně.

Dokonce ani ve snech to není jednotné. Jednou prožívám romanci s klukem, jindy s holkou, jednou jako holka a podruhé jako kluk. Nikdy to není delší dobu stejné. Mám z těchhle myšlenek strach. Co strach. Já z nich mám hrůzu. Ať bych se rozhodla jakkoliv, bude to nějakým způsobem špatně.

Nejradši bych se stala Blobem, beztvarým, bezpohlavním, žeroucím vše, na co přijde. Pak bych možná byla šťastná. Ale teď? Mám v sobě takový zmatek, že zvažuji návštěvu sexuologa. Jenomže se svou povahou si nejsem jistá, jestli to ze sebe dokážu vyklopit. Ono je něco jiného se vypsat na blogu a něco jiného, říkat to cizímu člověku přímo do očí.


A tak jsem ráda, že je tu hrstka mých čtenářů, kteří si o mně sice budou myslet různé věci ale ať bude jejich názor jakýkoliv, nebudu mít pocit, že jsem na to sama. Díky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 10. září 2016 v 7:33 | Reagovat

Já si o tobě nic špatnýho nemyslím, naopak myslím, že tyhle stavy jsou asi normální. Mrknu na profilovou fotku a vidím pěknou holku, ne kluka.  Když se nad tím zamyslím, jsem asi ve svém nitru spíš chlap, ruce mám velký, nohy taky, myslí mi to jinak, ale nikdy bych se nenechala předělat. Jsem ráda, že mám dceru, naučila jsem se s tím žít a žiju po celý život jako žena. Myslím, že ti předělaní, to už nikdy není ono. Jsou z mého pohledu divní a četla jsem, že spousta těch přeoperovaných pak zažívá obrovské zklamání.

Přeju hodně štěstí

2 Fredy Fredy | Web | 10. září 2016 v 9:36 | Reagovat

pěkný blog :-)

3 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 18. září 2016 v 11:03 | Reagovat

Ach jo, tohle musí být strašně těžké :-( Znám slečnu, která se narodila ve "špatném" těle (jako kluk), nechala si změnit pohlaví a prý se jí nesmírně ulevilo, že je konečně všechno jak má být... Ale to si člověk asi musí být hodně jistý, ono ta přeměna taky nebude žádný med :-/
Myslím, že konzultací se sexuologem určitě nic nezkazíš, aspoň ti pomůže si ujasnit co a jak. Moc ti držím palce!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama