Jak mě poznamenala traumata z dětství - jídlo

31. prosince 2016 v 12:00 | Lina Dee

Poměrně často čtu, že děti, které od rodičů prožily týrání, ať už fyzické nebo psychické, nezřídka šlapou ve stopách těch, kteří jim způsobili nejvíc bolesti. Ano, kdybych byla jiná a svoji matku dokázala milovat i přes to šílené ubližování, možná bych byla jako ona. Zaznamenávám poměrně dost společných vlastností, tak trochu k mé nelibosti. Jenomže já si řekla, že za žádných okolností nesmím být jako ona.
Není těžké si všimnout, že mám ve svém věku spoustu divnozvyků. Ano, k některým jsem se propracovala časem a slabou kompulzivní poruchou (drobek zesílenou soužitím s Petrem, který ji má taky). Jiné jsou ale celkem prokazatelně dílem mého téměř šestnáctiletého soužití s matkou, sešněrovanou zase jejími divnozvyky. A protože jsem si ji v podvědomí uložila jako negativní vzor, dělám ty věci přesně naopak, než ona.


Matka šetřila na jídle. V době, kdy ještě fungovala jakž takž normálně, u nás byly moje nejoblíbenější potraviny tabu - pravé máslo, tvrdé sýry, vejce… Všechno bylo příliš "drahé" a já to jako dítě viděla jen velmi vzácně. Později, když už nefungovala skoro vůbec, přestala vařit a veškeré jídlo zamykala v lednici na řetěz, abych si náhodou nemohla vzít něco, co jsem byla nakoupit, nebo to přivezla babička. Většinou to tak v té lednici zůstalo, dokud se to nezkazilo. Nějaké mlsoty, to neexistovalo vůbec. V té době jsem chodila na obědy k přítelově mamince a nebýt jí, asi bych byla hubená… nebo studená.

Proto dnes, když jdu nakupovat, absolutně nešetřím na jídle. Chci ochutnat tohle, nebo támhleto? Šup s tím do košíku. Dnes je jídlo, kvalitní, dobré a třeba i různě zajímavé či exotické hodně velká položka v mém rozpočtu. Když nad tím přemýšlím, nelituju toho, že si kompenzuju dětství. Vzpomněla jsem si ale ještě na jednu věc - Téměř nevyhazuji potraviny. I když toho kupuji hodně, snažím se nejdřív odebírat ty podléhající zkáze a pak teprve ty trvanlivé. Co nespotřebuji, šup s tím na mrazák, ono se to bude hodit koncem měsíce, před výplatou.


Stačilo by málo, abych byla jako ona? V tomhle případě asi ne. Považuji se za člověka s centrem slasti v hubě a nedovedu si představit, že bych šla cestou šetření na jídle. Občas, jen velmi zřídka, se přistihnu, že vybírám ze dvou možností tu v akci… Ale opravdu jen zřídka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daisy Daisy | Web | 31. prosince 2016 v 12:47 | Reagovat

Tak na tohle nevím, co napsat.. Nejprve jsem si hledala, co je to ta kompulzivní porucha. To je docela hodně na hlavu, i když nevím, jak se to projevuje zrovna u tebe, ale to co ti dělala máma? To je šílený! Myslela jsem, že takové věci se dějí jen v šílených Amerických filmech, ale že by se to dělo někde kousek ode mě bych nikdy neřekla. Obdivuji, že jsi se s tím tak nějak vyrovnala a přeju ti do nového roku pohodu, zdraví a kupu jídla! :P :)

2 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 6. ledna 2017 v 23:58 | Reagovat

vítej v klubu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama